Říjen 27th, 2010Malá úvaha o voliči….zamyšlení od jedné z našich čtenářek
Je sobotní podvečer, druhý a tedy závěrečný den voleb. Ráno jsme byli s manželem, jeho maminkou a letos poprvé i s naší čerstvě osmnáctiletou dcerou odevzdat naše hlasy do volebních uren. Máme radost a dobrý pocit z toho, že se naše dcera rozhodla k volbám jít a také z jejího zodpovědného přístupu. Pozorněji než já pročítala volební listiny, sháněla informace na internetu, ptala se diskutovala s námi o politických stranách, o kandidátech o možnostech volby. Přivedlo mě to k zamyšlení, nakolik zodpovědně k volbám přistupuji já. Jaké informace jsem si zjistila? Kolik volebních programů jsem si přečetla? S kolika kandidáty jsem se pokusila osobně seznámit, mluvit s nimi o jejich vizích, plánovaných postupech v prosazování našich zájmů – tedy zájmů voličů.
Nakolik jsem se snažila poznat skutečnou práci současných radních a zastupitelů ? Smutná bilance….
S Karlem Keroušem na „Jarním vítání ptactva“. Zaujal mě. Zápalem pro svou práci, pevným a přímým postojem i svými politickými názory. Tak to je první. S paní Danielou Rázkovou je již delší dobu v kontaktu můj manžel. Když ho něco zajímá, co se v našem okolí děje, je to ona, na koho se obrátí s dotazem, případně stížností. Je vždy vstřícná a ochotná. Snaží se zjistit potřebné informace a odpovídá, vzhledem k jejímu pracovnímu vytížení, s neuvěřitelnou rychlostí. Jednou nám dokonce osobně přivezla v deset hodin večer několik posledních čísel Modřanských novin, protože jí manžel napsal, že jsme je již dlouho nedostali do schránky. Tak to je druhá. Prof. Ing. Michael Valášek DrSc. Líbí se mi jeho článek v říjnových Modřanských novinách. Vůbec ho neznám, ale to, jak uvažuje, a jak věci cítí, se mi líbí. Tedy třetí. Daniel Suchánek. Kandiduje za TOP 09. Kamarád mé dcery, dlouhodobě a dobře vede turistický oddíl Modřanská trojka. Pracuje v Jedličkově ústavu. Nejsem si jistá, jestli se hodí do politiky, ale mám ho ráda a věřím mu. A o to jde, věřit svému zastupiteli. Vědět, že je to dobrý člověk, který jde do politiky kvůli tomu, že věří nějakým ideálům a chce pracovat pro lidi. Ne dělat kariéru a obalit se hřejivým kabátem moci. Takže čtvrtý. Potom ještě znám pana Ing. Jana Zemánka. Také kandiduje za TOP 09. Je to soused, ale vlastně o něm téměř nic nevím. A to se kamarádím s jeho bratrem. Věděla jsem o jeho kandidatuře již víc jak týden. Proč jsem za ním nezašla a nezeptala se ho na jeho záměry? Neměla jsem čas. Ne, vlastně jsem si ho neudělala. Nechtělo se mi. Budu přece volit Změnu pro Prahu 12. Volila jsem je i minule. Jsou tam lidé ze Strany zelených, které cítím potřebu podporovat, protože mi hodně záleží na ekologii, paní Rázková, pan Kerouš… Ale stejně… Jak málo se zajímám, jak málo jsem udělala pro svoji předvolební informovanost.
Lidé si často stěžují, že nevědí, koho mají volit. Kdysi jsem někde slyšela nebo viděla vtip v tom smyslu, že volič po volbách nemůže do ničeho mluvit, protože svůj hlas už odevzdal. Smutné. Tedy vtip je to dobrý, ale smutné je to, že většina z nás se tak chová. A přitom můžeme mluvit se svými zastupiteli. Můžeme chodit na jednání místního zastupitelstva, sledovat, jak námi zvolení lidé plní svoje volební sliby, jak hájí zájmy svých občanů. Pokud to dělají, můžeme je podpořit, pokud ne, můžeme jim alespoň trochu „šlapat na paty“. Nebo alespoň budeme vědět, zda je příště máme volit. Odevzdáme svůj hlas a víc se nestaráme. Jen nadáváme, pokud se věci nedějí dle našich představ. A to ani nemluvím o tom, kolik lidí k volbám vůbec nejde. Protože nevědí, koho volit. Ale proč to nevědí? Nezajímají se. Stejně jako já.
Jako by jsme ještě nepochopily princip svobody a demokracie. Svoboda je také o zodpovědnosti. Zodpovědnosti každého jednoho z nás. Za sebe, za své jednání, za dění okolo nás…i za své zastupitele. Já vím, je těžké vybřednout ze zajetých kolejí. Sama bojuji s vlastní pohodlností, ale také strachem. Je potřeba přestat přehnaně uctívat (nejen) politické autority, ale zároveň si vážit jejich práce a nepranýřovat je za každý chybný krok, nečekat jen na to, jak oni rozhodnou a co nám to přinese, ale donutit je s námi spolupracovat, sdělovat jim svoje podněty a názory. Sledovat jejich slova a kroky, jestli skutečně pracují v našem zájmu. Stále říkáme, že na to nemáme čas. Ale čas je jen jeden. Je to otázka priorit… Pokud se rozhodneme pro cestu vlastní zodpovědnosti, bude nás to stát hodně času a sil. Ale zároveň je to jediná cesta, na které můžeme stát zpříma.
Dita Vávrová