Když jsem byla malá, chodila jsem s tátou na dostihy do Chuchle. Sázeli jsme s oblibou dvě koruny na pořadí na outsidery. Vybírali jsme koně, kteří se nám líbili a kterým jsme věřili, že vyhrají. Výhra je v těchto případech výrazně vyšší.

Nedávno jsem já sama byla označena za outsidera. Prý nejsem v Praze známá, tvrdil průzkum agentury Phoenix Research, kterou deníky jinak příliš necitují. Agentura se totiž ptá jen přes internet. Výsledky jejího měření nejsou tedy příliš spolehlivé a její reputace není také vysoká jako u jiných, mnohem známějších agentur.

Položila jsem si ale otázku, je-li to, že je člověk znám, tou požadovanou kvalitou, kterou ode mě obyvatelé dvanáctky čekají. Myslím si, že jim vůbec nebude vadit, když budu méně vidět. Asi jako Hopkirk z kultovního seriálu Randall a Hopkirk. Ale práce mého týmu bude vidět. A to po změnách, které jsme za naši koalici Změny pro Prahu 12, ANO a ČSSD občanům slíbili a které od nás očekávají. Jeff Randal a Marty Hopkirk mi vytanuli na mysli jako dobrý příklad, protože Jeff by bez toho druhého sám snad nic nevyřešil.

Normálně bych si průzkumu nevšímala, kdyby zpráva o něm nebyla otištěna v deníku Metro, které se dostane do ruky skoro každému Pražanovi. Průzkum nevypovídal nic o tom, jak která městská část vzkvétá a jaký na tom mají jejich starostové podíl. Ptám se, jakou vypovídací hodnotu o mé práci má, zda mě znají lidé z druhého konce Prahy?

Článek v Metru pomáhal politikům, kteří už dlouho působí v politice a někdy nejen v té komunální, ale i v celostátní. Průzkum znevýhodnil starosty – nováčky a dal bonus těm, kteří jsou v některých případech možná více známí tím, že se řeší, co dělali před listopadem 1989, nebo že získávají politické body populistickými té- maty protiimigrační politiky. Nechci si ani vydobýt známost za cenu toho, že se o mně bude po Praze říkat, že plýtvám veřejnými prostředky jako některý jiný – veřejně známější – starosta. Co Metro v článku o průzkumu zamlčelo, je fakt, že „staré známé“ tváře politiků nemají v některých případech zrovna dobrý poměr mezi kladným a záporným hodnocením – na rozdíl od nováčků, kteří jsou po Praze známi možná méně i díky tomu, že se nepřipletli do žádné „levoty“.

Vážím si toho, že mi lidé, kteří mě znají, věří. Je to pro mě důležitější, než aby mě znali ve všech městských částech. Mimochodem při srovnání poměru mezi kladnými a zápornými hodnocením jsem podle průzkumu přijímána jako starostka naopak nejpozitivněji spolu s Janem Čižinským z Prahy 7 a Jiřím Štylerem z jedenáctky. Tohle už ale autoři průzkumu při jeho interpretaci, ani média, jimž stálo zato o průzkumu psát, nezohlednili. Mimochodem, objektivní hodnocení radnice nemůže zahrnovat jen práci starosty.

Byla jsem zvolena za Změnu pro Prahu 12 a mí kolegové z týmu za Hnutí ANO a ČSSD hlavně proto, abychom řešili problémy života občanů v Praze 12. Mě jako starostku a můj tým, tedy koalici, budou občané hodnotit podle toho, co pro ně, možná až v dlouhém časovém horizontu, uděláme a jak jim to zlepší život v Praze 12. Sofistikované průzkumy, které nejsou vedeny adresně na občany Prahy 12, o tom nemůžou říci nic.

Jsem zde, abych hájila zájmy občanů Prahy 12 a to i proti zájmům okolí naší městské části, protože jen občanům Prahy 12 budu skládat účty za její stav na konci funkčního období. Jsme na radnici tým Změny pro Prahu 12, hnutí ANO a ČSSD a naši práci dvanáctka vidí. Ostatně o ní každý měsíc informují tyto noviny a nepotřebují k tomu žádné nevěrohodné průzkumy.

Daniela Rázková, starostka Prahy 12 (Noviny Prahy 12 září 2015)