V den sedmistého výročí narození Karla IV. jsme zasadili na modřanské vinici hlavy silvánského zeleného vína.

Jak jsem se dozvěděla, od této odrůdy lze očekávat aromatickou vůni s kořeněným tónem, s plnou chutí a svěží kyselostí. Nebylo možné při tom výběru nevzpomenout na známou českou Romanci o Karlu IV. od Jana Nerudy. Tam popisuje hodování Karla IV. a Buška z Velhartic, při níž si nechává král přinést české víno. Při prvním ochutnání se král rozčiluje nad jeho trpkostí a nejdříve Čechům spílá, že z burgundské révy udělali kyselou peluň. Nicméně ochutnává znovu a zkoumá chuť vína. Nakonec rozradostněn nechává dolít číši a nachází ve víně zalíbení: „To víno má svůj zvláštní ráz: zprvu trpké, ale milé zas…“

Inspirovali jsme se a ochutnávali též. Jsou akce, na kterých je člověku dobře. S lidmi a s příjemným místem vinice s nejstarším domkem v naší čtvrti. Jak vybízel Miroslav Horníček v Listech z Provence: najděte si čas a zastavte se. Podívejte se na velikána naší historie a zavzpomínejte, čím si prošel, co stihnul a co po něm zůstalo: silná etapa české i evropské historie a diplomacie a v Praze Nové Město pražské, neb byl skvělým urbanistou, dále zachráněný Pražský hrad a řada sakrálních staveb, neb byl zbožným člověkem, Karlova univerzita, neb byl intelektuál a dbal na dobré vzdělání, ale také víno, ženy, zpěv, jak známe z oblíbeného příběhu Noc na Karlštejně.

Mám oblíbenou knížku od Robina Sharmy, kterou není od věci si přečíst. Jmenuje se „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ Na to, že jednou zemřeme, je třeba pamatovat. Aby po nás něco smysluplného zůstalo, co nás přežije. Třeba po nás, co jsme slavili na vinici, zůstanou vinné révy a já pokorně doufám, že stihneme více.

Buďme činorodí, hledejme své povolání, jsou totiž mnohé možnosti, kde můžeme věci posunout kupředu. V tom ohledu nám je Otec vlasti skvělým příkladem, a i když má „zásluhu“ také na mnohých chybách, to dobré zůstalo v našich hlavách. Pro příští pokolení máme čerstvě zasazené hlavy silvánského vína. Třeba proto, abychom zůstali ve chvilkách, kdy jen tak spočineme, zlehka nad věcí.

PhDr. Daniela Rázková, starostka (Noviny Prahy 12 červen 2016)