Místostarosta Zbyněk Boublík je dosti netypickým politikem. „Mě nefotografujte,“ brání se třeba při akcích na veřejnosti na rozdíl od většiny lidí, působících v politice. A pokud ho situace nenutí tvá- řit se ustaraně, mívá laskavý a usměvavý výraz. O to více může překvapit, jak razantně dokáže vystoupit, když si to situace žádá.

Zdroj foto : www.praha12.cz

Verbální obratnost si důkladně procvičil v době, kdy pracoval jako tiskový mluvčí. Má za sebou ale i zkušenost s prací novináře v našem radničním periodiku. Nejprve do dřívějších Modřanských novin přispíval jako externista, než se na pět let stal jejich redaktorem. Zkušenost má ale i z úřednických pozic na pražském magistrátu.

A nejen, že je atypickým politikem, odmítá i formulaci, že „vstoupil do politiky“. „Spíše jsem jako občan vstoupil do veřejného života,“ upřesňuje. A proč se tak rozhodl? „Zajímáš se o svět a nevíš, co se děje kolem tebe,“ řekl si ve dvaadvaceti (dnes je mu dvaačtyřicet). Proto se coby obyvatel Komořan začal více zajímat o komunální dění. V roce 2003 už působil v jedné z radničních komisí, o tři roky později se jako bezpartijní stal poprvé zastupitelem.

„V roce 2014 jsem zvažoval, zda převzít zodpovědnost na plný úvazek,“ vzpomíná na dobu, kdy dostal nabídku stát se místostarostou. Resort, který na sebe nakonec po volbách vzal, přitom patří k těm nejnáročnějším – školství (a sport), kultura a sociální věci. Tedy to, co se nějakým způsobem dotýká úplně každého: dětí i rodičů, mladých i starých, zdravých i nemocných, sociálně slabých i lidí zajištěných… Proto kdyby chtěl člověk popsat místostarostu Boublíka v nějaký pro něho typický okamžik, nemohly by chybět dva prvky – jak spěchá a telefonuje…

Červen (podobně jako září) je z hlediska kompetencí Zbyňka Boublíka tak trochu „jeho měsíc“. Počasí přeje sportovním akcím, oslavám Dne dětí, končí školy, školky… – a on by měl být všude přítomen. Třeba na Dnu dětí, pořádaném Domem dětí a mládeže Monet pod záštitou naší městské části… Nebyl by to ale Zbyněk Boublík, kdyby oficiální zahájení zábavného odpoledne nevyřešil dvěma srdečnými, leč stručnými větami. Na atrakce natěšení návštěvníci to ocenili o to větším potleskem.

Když člověk nevidí záplavu každodenní standardní úředničiny a neustále narůstající agendy, všechny ty rady, porady, komise, projekty, které je potřeba řešit, a mnoho a mnoho dalšího, snadno by právě v červnu mohl podlehnout dojmu, že tenhle resort je samá radost a zábava. Vždyť nejrůznější Dny dětí v městské části střídá třeba Sportovní den mateřských škol Prahy 12 anebo předávání cen při baseballovém turnaji Supercup 2016 a zakončuje ho nekonečno úsměvů v poslední den školy. Kdyby to bylo alespoň ze setiny tak snadné, jak to vypadá…

„Mohl bych vyjmenovávat, co bych si přál jako místostarosta uskutečnit. Praha 12 potřebuje například navýšit kapacity škol a školek, zaměřit se na další rozvoj ambulantní i terénní pečovatelské služby, více podpořit a rozšířit sportovní aktivity, chybí nám dům pro seniory…,“ vypočítává Zbyněk Boublík alespoň zlomek z toho, co mu z jeho resortu nejvíce leží na srdci. „Lidi ovšem nezajímají přání politiků, ale výsledky jejich práce,“ uvědomuje si zároveň, „a řada těch úkolů je přitom i dlouhodobých. A tak doufám, že budu mít co předat svým nástupcům,“ říká s klidem člověka, který nelpí na kariéře politika.

Ivana Hudcová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)