V zářijovém čísle Novin Prahy 12 se objevilo hned několik článků, které otevřeně vystupují proti Daniele Rázkové. Podle §10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona má člověk, proti kterému je uveřejněn v tiskovině článek, právo na reakci. Daniele Rázkové však toto není ze strany radnice umožněno, ačkoliv je přímo napadena a osočována. „Komunikační médium MČ Praha 12“ tak nejen porušuje zákon, ale za finanční prostředky daňových poplatníků je zároveň využívá k boji s politickou konkurencí, vedoucí až do neprofesionální „osobní roviny“. Daniela Rázková proto nemá jinou možnost, než svoji reakci uveřejnit zde :
Nad zářijovým číslem Novin Prahy 12 bych se skoro mohla dmout pýchou – především Jan Marhoul ze mě totiž udělal jejich hlavní postavu. Jen kdyby jeho tvrzení na mou adresu nebyla plná lží, polopravd a ze souvislostí vytržených faktů, a kdyby nenávist současného vedení radnice vůči mně v důsledku toho nenapáchala tolik škody…
Je neuvěřitelné, že tato nenávist má vyústit v likvidaci „mého“ projektu, ve zbourání jednoho z nejstarších domů ve starých Modřanech – tzv. Králova domu neboli bývalé školní družiny K dolům č. p. 216, která se měla proměnit v komunitní centrum. Článek Jana Marhoula navíc zamlčuje, že si toto zbourání vynutí vrácení evropské dotace 8 milionů, kterou se mi na zbudování centra podařilo zajistit, a připraví to Prahu 12 o dalších 5 milionů, kterými se na stejný účel zavázala přispět společnost YIT. Jediným hlasováním pěti lidí v radě menšinové koalice tak přišla naše městská část o 13 milionů.
K smíchu je přitom záminka s údajně špatnou statikou objektu. Za 77 tisíc si toto tvrzení zajistili radní novým statickým posudkem, jehož závěry působí jako jasná politická objednávka, jež má zbourání Králova domu posvětit. Radnice má totiž k dispozici posudek jen o půl roku starší – zcela opačného vyznění. Jeho aktualizaci šlo v případě pochyb zajistit za pouhých 8 tisíc, přičemž autor tohoto posudku i nadále stojí za svými původními závěry. Nový posudek, který objednal Michal Pinc, působí o to problematičtěji, že jeho autor vynáší soudy, jež profesi statika nepřísluší. Doporučuje například rozhodnutí rady z roku 2011 vybudovat z domu firemní sídlo a byty. V závěru posudku se pak dočteme, že při vhodném návrhu by se neměla vložená investice promarnit, což zpochybňuje doporučení objekt zbourat. Body závěru si tak odporují.
Absurdní je i útok na o.p.s. Polovina nebe v souvislosti s projektem komunitního centra. Jan Marhoul zamlčel, že Polovina nebe má vlastní velmi důstojné sídlo v budově Gemini na Pankráci, a další na dobré adrese v Modřanech. Nemá tedy nejmenší důvod usilovat o získání sídla v komunitním centru a stát se tak jakkoli závislá na politických změnách ve vedení Prahy 12. To by mohlo činnost Poloviny nebe naopak ohrozit, protože jejím hlavním smyslem je poskytovat v ČR ojedinělé sociální služby s asistivními technologiemi, o které je velký zájem mezi zdravotně postiženými a seniory.
Píšu-li v úvodu, že bych mohla být pyšná na důležitost, kterou mi útoky zářijových Novin Prahy 12 přisuzují, moji pýchu vzbuzuje ještě jeden aspekt věci – že nenávist vůči mně se v tomto čísle sešla s odporem vůči občanským aktivitám, jmenovitě pak vůči Spolku pro Komořany. Za mého starostování na radnici totiž redakce radničních novin s občanskými spolky naopak s chutí spolupracovala. Že jde někdo v obecním periodiku takto otevřeně proti zájmům občanů jen pár týdnů před volbami, svědčí o jediném – musí mít velmi vážné důvody. Tyto důvody přitom sotva mohou sledovat veřejný zájem.
PhDr. Daniela Rázková
