Před pětadvaceti lety se v našem listu psalo o tom, že šestiproudé silnici zvané KOMOKO stojí v cestě několik „maličkostí“, například historické jádro Modřan s rohovým domem u Obchodního náměstí. Právě tento dům v Modřanské čp. 4 byl určen k demolici, aby nebránil novému dopravnímu řešení. Na nátlak lidí po revoluci v roce 1989 se KOmunikace MOdřanská-KOmořanská nakonec modřanskému centru vyhnula.
Budovy, které zůstaly zachovány, patřily hlavnímu městu Praze a byl omezen náš vliv na možnost jejich využití a potřebné údržby. Takový byl i případ výše zmíněného domu, který zasáhla při posledních povodních velká voda, a následně se nedočkal potřebných oprav. Změnit tento stav se proto starostka Daniela Rázková snažila několik roků předtím, než stanula v čele radnice. A v uplynulých týdnech se to konečně podařilo! Pozemek o výměře 1003 m2, zastavěná plocha a nádvoří s budovou, jež je součástí pozemku, tak byl svěřen naší městské části.
Jedná se o jeden z nejstarších domů v Modřanech, navíc rozměrů rozhodně ne zanedbatelných. Půdorys 32,50 x 12,85 m představuje plochu 417,63 m2. To vynásobme třemi, protože stejný půdorys má i 1. patro a podkroví. Objekt je přitom celý podsklepen. V přízemí se nachází 306 m2 pronajatých komerčních prostor, 1. patro nabízí 312 m2 obytné plochy neboli 5 samostatných jednotek různých velikostí, podkroví pak 235 m2, tedy 4 samostatné, různě velké jednotky. Plocha dvora zabírá 281 m2, garáže a kůlny 304 m2.
První zmínka o této původně hospodářské usedlosti z rohu dnešního Obchodního (dříve Tylova) náměstí pochází z roku 1877, tedy z doby, kdy se začal hrát na travnatých dvorcích All England Clubu nejstarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě Wimbledon, kdy se narodil náš slavný spisovatel Viktor Dyk nebo básník a dramatik Fráňa Šrámek. Jde ovšem o zmínku v souvislostech značně pohnutých – stavení, jež v těch časech patřilo zřejmě značně majetnému Josefu Tintěrovi, totiž vyhořelo. Díky tomu vznikl záznam o jeho následné přestavbě roku 1877.
Dům zřejmě dlouho sloužil k účelům pouze soukromým, proto jsme v archívu jen těžko hledali zmínky o jeho minulosti. Ta další pochází z doby o rovných padesát let později a opět se týká přestavby. Víme rovněž, že současnou podobu vtiskl domu architekt František Kolman. Byl to především on, kdo v období mezi oběma světovými válkami dodal skrze řadu staveb starým Modřanům ráz, jenž dodnes budí v Modřaňácích tu největší nostalgii.
Nejpozději od 50. let minulého století už dům sloužil obci. Díky tomu víme, že od roku 1959 v něm začala fungovat samoobsluha. Rukou dopsaná poznámka z archivního dokumentu z konce roku 1977 zase zmiňuje kritický nedostatek místa, pro který byla místní lidová knihovna přemístěna do náhradních místností v čp. 4 v ul. Modřanské, „které budou opět provizoriem až do výstavby kulturního zařízení…“ Ještě že nová situace nabízí možnost konečně skoncovat s jakýmikoli provizorii a navrátit domu něco z kouzla z dob architekta Kolmana.
Ale jaké jsou vlastně plány městské části s tímto objektem do budoucna? Zeptali jsme se na to starostky Rázkové: „Přiložený plánek nikoho nenechá na pochybách, že dům sloužil hlavně k bydlení. Takže kromě služeb a obchodu, které ponecháme v přízemí, počítáme s rozsáhlou rekonstrukcí, kterou si stav domu vynutí. Pak máme záměr upravit nadzemní patra na startovací byty. Myslíme zejména na rodiny s dětmi. Právě toto využití by mělo šanci dosáhnout na investiční dotace směřující k tomuto účelu. Samozřejmě pokud nám pravidla dotačních výzev umožní rekonstruovat i v této zóně zasažené povodní.“
Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 únor 2016
