Modřanské noviny

Soutěž „Naše politička 2016“ má za cíl ocenit úspěšné a aktivní ženy, jež se angažují v politice. Na jaře ji vyhlásil Celostátní výbor Sdružení žen KDU-ČSL. V pražském regionu zvítězila starostka Prahy 12 Daniela Rázková. Ocenění „za mimořádnou a dlouholetou politickou angažovanost a rozvoj občanské společnosti, a to hlavně v oblasti rovných příležitostí, v sociální a kulturní oblasti v městské části Praha 12“ převzala starostka Rázková při ceremoniálu, který proběhl pod záštitou europoslankyně Michaely Šojdrové a ministra kultury Daniela Hermana v Zaháňském salonku Senátu České republiky 23. září 2016.

(ih) Noviny Prahy 12 říjen 2016

S veřejným životem mám spojenou polovinu života. Čtvrtstoletí je už čas, kdy člověk bilancuje a přemýšlí, komu jednou předá poselství. Čtvrtstoletí, spojené s životem v městské části, je dost dlouhá doba na to, aby si člověk uvědomil, že by měl někomu předat vlastní historickou zkušenost. A také jak je důležité najít člověka, se kterým se chce o zkušenosti podělit.

Proč to píši? Náhodou ke mně přišel na návštěvu dlouholetý dobrý známý, místní velevážený starousedlík. Předal mi kroniky místní lidové strany. Potěšilo mě to. Vždy jsem se zajímala o místní dění a najednou jsem mohla nahlédnout do historie strany vlastní. Při listování zažloutlými papíry jsem narazila na příběh zajímavého člověka Ervína Červinky, jehož samotná minulost je zakončená jednou otevřenou věcí, dosud neobjasněnou.

Ze starých knih jsem se dozvěděla, že kořeny lidovců v Modřanech sahají až do roku 1907 a že u toho byl Ervín Červinka, ředitel modřanského cukrovaru. Byl později také členem nejvyššího zastupitelského a zákonodárného orgánu v době vzniku Československa za Československou stranu lidovou.

Překvapilo mě to spojení místního průmyslu s politikou. Jen pro osvětlení dějinných souvislostí dodávám, že do postavení cukrovaru byly Modřany obcí výlučně zemědělskou. Pokud zde byla nějaká výroba, pak jen proutěného zboží. Kronika Modřan uvádí o stavbě cukrovaru, že „rok 1861 je pro vývoj Modřan rozhraním mezi dosud klidnou obcí, v minulosti pouze hospodářsky činnou, a rušným životem obce průmyslové. Od té doby se datuje stálý vzrůst a pokrok obce Modřan. Nesl a nese se život obyvatelstva zdejšího od toho roku směrem zcela od minulosti rozdílným. Do obce přibylo cizího pracovního lidu a inteligence úřednické. Přibylo i bohatství. Vlivem přistěhovalých doznalo obyvatelstvo změn příliš náhlých.“

Patřím také mezi přistěhovalce. Přišla jsem ze sousední čtvrté městské části v roce 1986. Slavím tedy pomyslné třicáté výročí v Modřanech. Jsem v dresu strany lidové a jsem pyšná na to, že mezi mými předchůdci byl i velikán cukrovarnického průmyslu a jeden ze spolutvůrců podoby první republiky.

Osud Ervína Červinky, jak jsem napsala výše, je obestřen záhadou, na kterou neznáme odpověď. Na rozdíl od člověka, který mi všechny historické knihy předal, pan Červinka to tenkrát, když končil ve stranické funkci, neudělal. A tak nám chybí knihy od roku 1907 do 1923. Byla bych moc ráda, kdyby mi někdo pomohl objasnit, proč na rozdíl od starousedlíka, jenž mi knihy předává, jeho předchůdce prvorepublikový nenašel člověka hodného předání.

Dojalo mě, jakou důvěru jsem dostala, když mi historické dokumenty byly svěřeny. Přivedlo mě to k úvahám, že svoji práci budu také jednou předávat svým nástupcům. Přála bych si mít pocit, že i já ji předávám někomu, komu věřím.

Daniela Rázková  (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Místostarosta Zbyněk Boublík je dosti netypickým politikem. „Mě nefotografujte,“ brání se třeba při akcích na veřejnosti na rozdíl od většiny lidí, působících v politice. A pokud ho situace nenutí tvá- řit se ustaraně, mívá laskavý a usměvavý výraz. O to více může překvapit, jak razantně dokáže vystoupit, když si to situace žádá.

Zdroj foto : www.praha12.cz

Verbální obratnost si důkladně procvičil v době, kdy pracoval jako tiskový mluvčí. Má za sebou ale i zkušenost s prací novináře v našem radničním periodiku. Nejprve do dřívějších Modřanských novin přispíval jako externista, než se na pět let stal jejich redaktorem. Zkušenost má ale i z úřednických pozic na pražském magistrátu.

A nejen, že je atypickým politikem, odmítá i formulaci, že „vstoupil do politiky“. „Spíše jsem jako občan vstoupil do veřejného života,“ upřesňuje. A proč se tak rozhodl? „Zajímáš se o svět a nevíš, co se děje kolem tebe,“ řekl si ve dvaadvaceti (dnes je mu dvaačtyřicet). Proto se coby obyvatel Komořan začal více zajímat o komunální dění. V roce 2003 už působil v jedné z radničních komisí, o tři roky později se jako bezpartijní stal poprvé zastupitelem.

„V roce 2014 jsem zvažoval, zda převzít zodpovědnost na plný úvazek,“ vzpomíná na dobu, kdy dostal nabídku stát se místostarostou. Resort, který na sebe nakonec po volbách vzal, přitom patří k těm nejnáročnějším – školství (a sport), kultura a sociální věci. Tedy to, co se nějakým způsobem dotýká úplně každého: dětí i rodičů, mladých i starých, zdravých i nemocných, sociálně slabých i lidí zajištěných… Proto kdyby chtěl člověk popsat místostarostu Boublíka v nějaký pro něho typický okamžik, nemohly by chybět dva prvky – jak spěchá a telefonuje…

Červen (podobně jako září) je z hlediska kompetencí Zbyňka Boublíka tak trochu „jeho měsíc“. Počasí přeje sportovním akcím, oslavám Dne dětí, končí školy, školky… – a on by měl být všude přítomen. Třeba na Dnu dětí, pořádaném Domem dětí a mládeže Monet pod záštitou naší městské části… Nebyl by to ale Zbyněk Boublík, kdyby oficiální zahájení zábavného odpoledne nevyřešil dvěma srdečnými, leč stručnými větami. Na atrakce natěšení návštěvníci to ocenili o to větším potleskem.

Když člověk nevidí záplavu každodenní standardní úředničiny a neustále narůstající agendy, všechny ty rady, porady, komise, projekty, které je potřeba řešit, a mnoho a mnoho dalšího, snadno by právě v červnu mohl podlehnout dojmu, že tenhle resort je samá radost a zábava. Vždyť nejrůznější Dny dětí v městské části střídá třeba Sportovní den mateřských škol Prahy 12 anebo předávání cen při baseballovém turnaji Supercup 2016 a zakončuje ho nekonečno úsměvů v poslední den školy. Kdyby to bylo alespoň ze setiny tak snadné, jak to vypadá…

„Mohl bych vyjmenovávat, co bych si přál jako místostarosta uskutečnit. Praha 12 potřebuje například navýšit kapacity škol a školek, zaměřit se na další rozvoj ambulantní i terénní pečovatelské služby, více podpořit a rozšířit sportovní aktivity, chybí nám dům pro seniory…,“ vypočítává Zbyněk Boublík alespoň zlomek z toho, co mu z jeho resortu nejvíce leží na srdci. „Lidi ovšem nezajímají přání politiků, ale výsledky jejich práce,“ uvědomuje si zároveň, „a řada těch úkolů je přitom i dlouhodobých. A tak doufám, že budu mít co předat svým nástupcům,“ říká s klidem člověka, který nelpí na kariéře politika.

Ivana Hudcová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Praha 12 získá na Novou radnici od hl. m. Prahy bezúročnou půjčku 250 milionů Kč. Finanční prostředky za tímto účelem začne Praha 12 čerpat v roce 2017. Půjčku schválili pražští zastupitelé v červnu.

Stavba Nové radnice MČ Praha 12 se blíží. Náklady na získání nové budovy radnice se odhadují na 470 milionů korun včetně DPH. Z vlastních zdrojů MČ Praha 12 dokáže pokrýt 220 milionů Kč, zbývajících 250 milionů korun získá právě v rámci bezúročné půjčky od hlavního města.

MČ Praha 12 bude bezúročnou půjčku od města muset vyčerpat nejpozději do roku 2022 a od roku následujícího ji začne hlavnímu městu splácet; poslední splátka by měla odejít v roce 2036.

Pokud vše půjde podle plánu, měla by být smlouva se zhotovitelem uzavřena do konce letošního roku. Samotná stavba Nové radnice by měla po získání a zpracování všech potřebných dokumentů a povolení začít v roce 2018. Sloužit veřejnosti by nová radnice měla už od roku 2020.

V současné době Úřad MČ Praha 12 sídlí v sedmi budovách v pěti různých, od sebe značně vzdálených lokalitách. Některé z budov jsou za hranicí technické životnosti a v havarijním i hygienicky nevyhovujícím stavu. Jejich provoz je ekonomicky neefektivní a prostory nesplňují požadavky na výkon agend veřejné správy.

Ivana Karhanová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Slovo komunita pochází z latinského cum (spolu či mezi sebou) a munere (darovat). Její členy charakterizuje sdílená vzájemná interakce, vycházející ze společných potřeb nebo zájmů. I když s rozšířením internetu vznikají například i komunity na diskusních fórech, každá skutečná lidská komunita je vždy založena na nenahraditelném vzájemném fyzickém kontaktu více živých lidí.

Za minulého režimu se projevovala snaha komunitní činnost likvidovat. Nebyl zájem na tom, aby se lidé sdružovali mimo dohled oficiálních struktur. Synergie, vznikající spojením aktivit lidí v místních komunitách, nebyla vítaná. Současný trend je naštěstí opačný. Stát nemůže zvládat veškerou šíři problémů a dostatečně pokrýt všechny aspekty života lidského společenství. Spoustu mezer v tomto směru však dokážou zaplnit právě komunitní centra. Jejich existence navíc skýtá šanci vytvořit prostor i pro větší akce.

Je proto dobrou zprávou, že Rada městské části Praha 12 schválila v uplynulých dnech smlouvy o partnerství k projektu „Vznik kulturně komunitního centra K Dolům“. Stalo se tak v rámci Operačního programu Praha – Pól růstu ČR. Projekt si získal přízeň i mezi opozičními zastupiteli a včetně finanční podpory ze strany městské části ho proto následně podpořilo také zastupitelstvo. Otevírá se tak možnost získat na centrum prostředky z evropských fondů. Hlavní město Praha ostatně samo před časem vyzvalo městské části k předkládání podobných projektů. Těch je totiž obecně nedostatek, takže část peněz, na ně určených, zůstává bohužel nevyužita.

Za účelem vzájemné spolupráce na zmíněném projektu uzavírá naše městská část smlouvy s těmito partnery: Mateřské, rodinné a komunitní centrum Balónek, Rodinné centrum Komůrka, Senior fitnes, SPEKTRA – výrobní družstvo nevidomých, Polovina nebe o.p.s., AGENTURA PROVÁS, Proxima Sociale o.p.s., SPORTOVNÍ KLUB MODŘANY a Sociální služby městské části Praha 12. Neznamená to přitom, že by byl do budoucna uzavřen přístup ke spolupráci dalším subjektům. Platí ovšem, že z této spolupráce nevyplývá nárok na žádný finanční příspěvek.

Už samotné názvy současných partnerů projektu přitom naznačují, že ve vznikajícím centru se budou sdružovat obyvatelé dvanáctky od nejmenších dětí, přes postižené či sportovce začínající z ulice až po seniory. Komunitní centrum naproti Areálu Na Zvonici v domě bývalé školní družiny by mohlo začít zájemcům sloužit v roce 2017.

Ivana Hudcová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Reakce na „Okénko zastupitele Bořivoje Kůly“

Bez veřejné sbírky, kterou rada městské části vyhlásila, by křížová cesta u modřanského kostela nebyla. V radě její realizaci podpořili zástupci všech koaličních stran. Jsem tomu velmi ráda a neřeším, kdo je z koalice věřící a kdo nikoliv. Je to soukromá věc každého člověka.

Projekt jsme převzali od minulého vedení a zrealizovali jsme jej nad rámec stanoveného rozpočtu. Přidali jsme další prvek, jež v něm chyběl: křížovou cestu. Troufám si říci, že výsledek je zdařilý. Jezdí se na ní dívat návštěvníci z celé Prahy.

O zásluhách předešlého vedení je řeč také na informačních tabulích v samotném areálu zvonice.

Bohužel, co se týká křížové cesty, ta byla v projektu zmíněna jen na papíře. Neměla rozpočet ani žádnou vizualizaci. Tak jsme na dokončení této zformulované myšlenky pracovali s partnery projektu. Zejména s paní Miladou Vernerovou z modřanské charity, jež s návrhem sochaře Miroslava Beščece na podobu křížové cesty, přišla. Její ideu a výběr umělce jsme v radě podpořili.

Peníze na umělecké dílo byly vybrány během tří měsíců v požadované výši od 48 velkých dárců a dále od stovek drobných dárců, kteří přispěli do pokladničky. Zde je také velká zásluha jak křesťanského společenství v čele s Miladou Vernerovou, tak i Rady městské části, která se nebála zvolit netradiční cestu veřejné sbírky.

V  žádném případě si nepřivlastňujeme dílo někoho jiného. Máme vlastní viditelné výsledky práce a předkládáme je – jak vyplývá z naší veřejné funkce – každý měsíc v tomto listu.

PhDr. Daniela Rázková (Noviny Prahy 12 červen 2016)

V den sedmistého výročí narození Karla IV. jsme zasadili na modřanské vinici hlavy silvánského zeleného vína.

Jak jsem se dozvěděla, od této odrůdy lze očekávat aromatickou vůni s kořeněným tónem, s plnou chutí a svěží kyselostí. Nebylo možné při tom výběru nevzpomenout na známou českou Romanci o Karlu IV. od Jana Nerudy. Tam popisuje hodování Karla IV. a Buška z Velhartic, při níž si nechává král přinést české víno. Při prvním ochutnání se král rozčiluje nad jeho trpkostí a nejdříve Čechům spílá, že z burgundské révy udělali kyselou peluň. Nicméně ochutnává znovu a zkoumá chuť vína. Nakonec rozradostněn nechává dolít číši a nachází ve víně zalíbení: „To víno má svůj zvláštní ráz: zprvu trpké, ale milé zas…“

Inspirovali jsme se a ochutnávali též. Jsou akce, na kterých je člověku dobře. S lidmi a s příjemným místem vinice s nejstarším domkem v naší čtvrti. Jak vybízel Miroslav Horníček v Listech z Provence: najděte si čas a zastavte se. Podívejte se na velikána naší historie a zavzpomínejte, čím si prošel, co stihnul a co po něm zůstalo: silná etapa české i evropské historie a diplomacie a v Praze Nové Město pražské, neb byl skvělým urbanistou, dále zachráněný Pražský hrad a řada sakrálních staveb, neb byl zbožným člověkem, Karlova univerzita, neb byl intelektuál a dbal na dobré vzdělání, ale také víno, ženy, zpěv, jak známe z oblíbeného příběhu Noc na Karlštejně.

Mám oblíbenou knížku od Robina Sharmy, kterou není od věci si přečíst. Jmenuje se „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ Na to, že jednou zemřeme, je třeba pamatovat. Aby po nás něco smysluplného zůstalo, co nás přežije. Třeba po nás, co jsme slavili na vinici, zůstanou vinné révy a já pokorně doufám, že stihneme více.

Buďme činorodí, hledejme své povolání, jsou totiž mnohé možnosti, kde můžeme věci posunout kupředu. V tom ohledu nám je Otec vlasti skvělým příkladem, a i když má „zásluhu“ také na mnohých chybách, to dobré zůstalo v našich hlavách. Pro příští pokolení máme čerstvě zasazené hlavy silvánského vína. Třeba proto, abychom zůstali ve chvilkách, kdy jen tak spočineme, zlehka nad věcí.

PhDr. Daniela Rázková, starostka (Noviny Prahy 12 červen 2016)