Modřanské noviny

Dny, kdy vycházejí tyto noviny, připadají na památku zesnulých. Lidově se jim říká Dušičky a slaví se od 10. století v zemích s křesťanskou tradicí. Během tohoto období je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob našich blízkých a předků. Rozsvítit na něm svíčku nebo položit květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a přesvědčení, že život hrobem nekončí. Svíci můžeme zapálit i na opuštěném hrobě nebo u významné osobnosti našich dějin.

Někteří z vás se jistě vydáte také k modřanskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Jistě si všimnete i parku Na Zvonici u hřbitova. Vznikla zde oddechová louka s vyhlídkou a také malým přírodním amfiteátrem. Cestou na hřbitov asi nemůžete minout novou křížovou cestu se žulovými smírčími kříži, které dotváří genius loci místa, jeho malebnost a střídmost. I když je to nová součást starých Modřan, časem si ji jistě všimnou nejen praktikující věřící, ale i ti, kdo se k víře veřejně či vůbec nehlásí. Řadu lidí nová křížová cesta povede k zamyšlení, jaký si nesou svůj vlastní kříž.

Každý si ho nakonec neseme sám, byť nám blízcí lidé pomáhají útěchou či doporučením. Se svým křížem se každý sám musíme vyrovnat, ať už se ta nejcitlivější tajemství tý- kají rodiny, práce, zdraví. Mnozí z nás ho nahlas ani nepojmenují.

Na vaše rozjímání je příhodné projít se starými Modřany, srdcem Prahy 12, které se pyšní nejen novou křížovou cestou, ale i nejstarší viniční usedlostí v Praze z roku 1178, nejstarší modřanskou školou z roku 1885, kostelem, zvonicí a výjimečný je také dům z konce 19. století, který sloužil později jako školní družina. Nyní se podle architektonické studie přestavuje na komunitní centrum, které oživí starobylé místo.

Králův dům, zmíněný objekt bývalé školní družiny v ulici K Dolům, byl dlouho nevyužívaný, což mělo neblahý vliv i na jeho vzhled. Proto se městská část rozhodla přistoupit k jeho celkové rekonstrukci, aby z něj mohl být objekt využitelný jak pro děti předškolního věku, tak pro kluby seniorů či neziskové organizace. Objekt bude určen pro ty aktivity obyvatel, které je třeba podporovat. Bohužel finální opravy stavení se dočkáme později, než jsme doufali, až v příštím roce.

I když je na území dvanácté městské části jen několik historických památek či starých budov, doporučuji vám naplánovat si právě sem, do starých Modřan, sváteční procházku.

Nakonec mohou vaše kroky zamířit třeba k historické budově Viničního domku, k němuž v loňském roce přibyla replika budovy bývalé stodoly. Nyní stavba plní i další městské funkce. Je tu také nová kavárna a vinárna. V domě, který je využíván i pro svatební obřady, se konají výstavy a další kulturní a společenské události v městské části, na kterých vás rádi uvidíme. Osobně se těším na koncert Jaroslava Hutky ve středu 25. listopadu v půl osmé. Přijďte i vy. Těším se na vás.

Daniela Rázková, starostka Prahy 12 (Noviny Prahy 12 listopad 2015)

Zrevitalizovaný Areál Na Zvonici byl slavnostně otevřen. Stalo se tak v neděli 18. 10. 2015 v 15.00 hodin ve velmi důstojném, ale zároveň i vřelém duchu.

Na úvod překrásně zazpíval Modřanský chrámový sbor, a pak už starostka Daniela Rázková přivítala vzácné hosty: Jana Bartoška – místopředsedu Poslanecké sněmovny, Stanislawa Goru – ředitele Arcidiecézní charity Praha, Miladu Vernerovou – ředitelku Farní charity Praha 4 – Modřany, Mgr. Michaelu Frankovou – předsedkyni DUHA SDRUŽENÍ, sochaře Miroslava Beščece – autora Křížové cesty, instalované v areálu, Josefa Pecinovského – modřanského faráře a také jeho předchůdce Jana Gerndta i další církevní hodnostáře. Samozřejmě nechyběl místostarosta Robert Králíček, který měl nad projektem záštitu a na jehož hlavu především díky tomu dopadla starost o jeho realizaci. Podívat se přišel i radní Milan Maruštík a řada pracovníků radnice společně s desítkami nejen místních občanů.

Generace  Modřaňáků přitom pamatují doby, kdy na vršek se zvonicí, zarostlý z velké části náletovými stromy a keři, včetně jedovatých či nepůvodních druhů, utlačujících ostatní vegetaci, navazovala pole a nevedla sem ani kanalizace. To se začalo pomalu měnit s přibývající zástavbou rodinných domů ve 20. století, ovšem ne vždy k lepšímu. Diskutabilní bylo například zpevnění části původně prašných cest okolo zvonice ne právě citlivým způsobem – totiž betonem. Někomu také mohla připadat více romantická neudržovaná houština, než snaha prostředí zkultivovat a proměnit je v park.

Péče o stav vlastní zvonice v těch desetiletích závisela především na dobrovolné aktivitě věřících. Pamětníci zmiňují například opravy z počátku 70. let 20. Století v rámci pověstných akcí „Z“. Další opravy následovaly až po listopadu 1989. Nejdříve se zde angažovala skupina věřících mladých lidí, kteří se scházeli k duchovním přednáškám. Od roku 2011 tu pak působilo občanské sdružení „Zvonice“, které v areálu pořádalo různé kulturní akce – komorní koncerty, přednášky a výstavy. Současně ale pečovalo také o stav objektu. Jeho zásluhou byly zrestaurovány původní dveře, zhotoveny dveře mřížové a vymalován interiér i exteriér. Časem přibylo Na Zvonici i dětské hřiště.

Díky možnostem získávat podporu z fondů EU mohl vzniknout nápad na revitalizaci parku Na Zvonici i na obnovu přilehlého hřbitova. V roce 2014 pro něj tehdejší místostarostka Hana Jandová našla nezbytnou podporu u dvojice neziskových organizací – Farní charity Praha 4 – Modřany a DUHA SDRUŽENÍ, Základní článek DUŽINA – STŘELKA, což představovalo jednu z podmínek toho, aby dotace mohla být přiznána. Její výše činila 6,3 milionu korun, zatímco hodnota celého projektu byla 7,6 milionu.

Tíha vlastní realizace už dopadla na bedra současné politické reprezentace. Práce, které započaly v půlce dubna 2015, byly dokončeny během září téhož roku. Na Zvonici tak byly v poměrně krátkém čase postupně obnoveny a doplněny cesty, přibyly lavičky, sedačky, odpadkové koše i další mobiliář, nevhodná či dokonce bezpečnost ohrožující zeleň byla odstraněna a nahrazena novou výsadbou, obnovy se dočkalo i dětské hřiště.

Rekonstrukce hřbitova naproti tomu řešila opravu obvodové, historicky chráněné zdi a stávající páteřní cesty. Oboje přitom muselo respektovat požadavky památkářů (například na volbu použitého materiálu). Opravou prošla i hlavní trasa z ulice Na Havránce, která zajišťuje bezbariérový přístup ke kostelu. Renovace se dočkala také Boží muka.

Originálním a, jak se ukazuje, pro veřejnost velmi atraktivním prvkem Zvonice se stala křížová cesta z tvůrčí dílny sochaře Miroslava Beščece. Finanční prostředky na ni ovšem nepocházejí z fondů EU, ale jsou shromažďovány prostřednictvím veřejné sbírky, jež stále probíhá. Žehnání čtrnácti zastavení křížové cesty se v rámci nedělní slavnosti zúčastnila většina přítomných, aby tak mimoděk potvrdili očekávání, že umělecké dílo, inspirované dávnými smírčími kříži, může oslovit nejen věřící, ale i nevěřící. A zatímco Modřanský chrámový sbor doprovodil putování po jednotlivých křížích svým zpěvem, R. Králíček a M. Maruštík věnovali tento čas diskusi s několika občany.

Nedělní slavnosti předcházelo v pátek 16. října setkání místostarosty Roberta Králíčka a jeho týmu z Úřadu MČ Praha 12 se zástupci Magistrátu hl. m. Prahy, zodpovědnými za čerpání evropských dotací, a také s autorem projektu Ing. arch. Milanem Faltou. Při té příležitosti proběhla na místě kontrola z hlediska dodržení pravidel Evropské unie, neboť celý areál byl úspěšně na konci září 2015 dokončen, a to s významným přispěním finančních prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj a hl. m. Prahy v rámci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost. Vedoucí oddělení udržitelnosti a  dokončování programu MHMP Ing. Martin Bednář se spolu se svými kolegyněmi přesvědčili o dobře vykonané práci, a tak se mohlo přistoupit k slavnostnímu přestřižení stuhy.

Věříme, že nově zrekonstruovaný Areál Na Zvonici přinese všem návštěvníkům mnoho radosti, pohody a příjemných chvil.

Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 listopad 2015

Máme štěstí, protože nás slunce líbalo na tváře celé léto, i to babí. Až tak moc, že ne všichni z toho byli nadšení.

Ale vždy, když někdo na něco žehrá, vzpomenu si na staré přísloví, které říká: „Zoufal jsem si, že nemám boty, ale pak jsem uviděl člověka, který neměl nohy.“ Když si uvědomíme všechno pozitivní, co v životě máme, a začneme si také více všímat dobrých věcí kolem nás, náš život se může změnit k lepšímu.

Můj oblíbený autor Robin S. Sharma, který napsal bestseller „Mnich, který prodal své Ferrari“, mě přivedl na myšlenku milostných dopisů. Jde však o milostné dopisy jiného druhu – nejde v nich o romantickou, ale o mezilidskou lásku.

Posílám takový dopis všem, kdo mi pomáhají spravovat městskou část tak, aby byla krásnějším a pro lidi více přátelským místem k životu.

Děkuji provozovateli Modřanského biografu za příjemnou restauraci a nápad provozovat letní kino. Připravil jste nám krásný večer, ať už jsme tam zavítali záměrně či jen náhodou. Tak jako já třeba na film Králova zahradnice.

Děkuji modřanské farnosti a dalším lidem, jimž nebylo lhostejné, jak nekvalitně byla odvedena práce při obnově okolí Zvonice a zasazují se teď o nápravu špatně odvedeného díla.

Děkuji pedagogům, rodičům a dětem, kteří se zamýšlejí nad stavem školní Montessori zahrady Na Beránku; ta dostala v červnu certifikát Přírodní zahrada. Celý školní tým včetně dětí na ní odvedl kus práce. Děti byly na zahradu pyšné jako na své dílo uprostřed lidské lhostejnosti. Výsledek jejich nadšení jezdili obdivovat lidé z širého okolí.

Nyní je ale zahrada kvůli vandalům znovu k pláči zničená. Pro ty, kdo dělají práci navíc, která baví je i děti, byly odměnou jen starost, smutek a pochyby, zda to vůbec má cenu. Ale nevzdávají se a vydrží až do úplného vítězství. Zahradu obnoví a o její zabezpečení se postará radnice. Pomoc proti vandalům teď zajišťuje městská policie. Každý den jsem zvědavá, co se u nás děje, a nemám šanci všechno ohlídat osobně. Zato mám štěstí, že mi píšete, milé sousedky a milí sousedé z celé „dvanáctky“. Tak teď píši také já kaž- dému z Vás. Srdečné díky za Vaše řádky.

Daniela Rázková, starostka Prahy 12 (Noviny Prahy 12 říjen 2015)

S obrovskou úctou k tradici zrekonstruovaný Viniční domek už řadu měsíců hraje výraznou roli v životě Prahy 12. Nicméně letitá bitva o jeho konečnou podobu doopravdy skončila až před pár dny, kdy Rada městské části svým usnesením udělala definitivní tečku za snahou napojit na půvabné historické stavení moderní přístavbu ze skla a betonu.

Zdroj foto : www.praha12.cz

Znamenalo by to mimo jiné zlikvidovat původní vstup do stavení a zasáhnout i do plochy arcibiskupské vinice. Srovnány se zemí měly být drobné stavby okolo domku. To vše ale podmiňovala změna územního plánu… Podnět k ní koncem roku 2004 schválilo tehdejší Zastupitelstvo MČ Praha 12. Povolení  „výjimečně přípustné stavby v lokalitě Modřanské vinice…“ neboli souhlas s onou přístavbou ze skla a betonu pak totéž zastupitelstvo odsouhlasilo v únoru 2010.

Proti těmto plánům celé roky průběžně protestovali jak členové Sdružení občanů Prahy 12, tak i další ctitelé historických památek, ale rovněž vinaři, obhospodařující přilehlou vinici. Necitlivý projekt se tak postupně scvrknul už jen na jeden barbarský požadavek – proražení jižní stěny a zbudování monstrózního vchodu se schodištěm tam, kde nikdy žádný nebyl. Žádost o vydání nezbytného územního rozhodnutí o umístění této přístavby podal ÚMČ Praha 12 v červnu 2013 a magistrátní odbor HMP k němu připojil svůj souhlas.

Proti tomu však podalo námitky Sdružení občanů Prahy 12 se zastupiteli za Změnu pro Prahu 12. Svým stanoviskem mu nakonec dalo za pravdu i Ministerstvo kultury ČR, když souhlasné rozhodnutí památkářů z magistrátu loni v červenci změnilo na nesouhlasné.  Protože odbor výstavby naší městské části dále pokračoval v územním řízení pro zmiňovanou přístavbu, Rada MČ Praha 12 rozhodla 14. 9. 2015 vzít tuto žádost zpět a definitivně uzavřít causu Viničního domku, který byl v mezičase popsaných svárů nakonec zrekonstruován s maximální úctou k tradici a původní podobě nejstarší historické památky na území Prahy 12.

Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 říjen 2015

Pozn. redakce : Celé kauze „Viniční domek“ jsme se věnovali v samostatném článku v části „stavební kauzy“ ZDE.

Ačkoli se Točná stala součástí Prahy už před téměř čtyřiceti lety, dodnes postrádá kanalizaci. K jednání na to téma proto pozvala starostka Daniela Rázková společně s radním pro životní prostředí Milanem Maruštíkem na 3. září dvojici zástupců občanů Točné Ing. Vladimíra Volrába a Pavla  Sibřinu. Zúčastnili se i zástupci dvou odborů úřadu – výstavby a životního prostředí a dopravy.

Odkanalizování lze v obecné rovině provést dvěma způsoby: svést kanalizaci buď do (zatím neexistujícího) napojení na centrální systém velkokapacitní stokou A2, anebo do lokální čističky, kterou je rovněž potřeba zbudovat.  Společnost Sweco Hydroprojekt vypracovala letos v srpnu studii na to téma, zahrnující 6 typů řešení: 4 pro variantu pobočné čistírny odpadních vod (POČV), 2 pro napojení na centrální systém.

Po místy i emotivní debatě se přítomní shodli, že po letech čekání je pro ně nejdůležitější řešení hlavně rychlé a reálné. Protože napojení na centrální systém závisí na neobyčejně nákladném dokončení přivaděče do stoky A2, na nejasných majetkových vztazích k některým pozemkům a na problematice křížení trasy kanalizace se silničním okruhem, což městská část nemůže ovlivnit, dali přítomní přednost zbudování čističky. Ze zmíněných 4 variant pak doporučili tu s číslem 1 s názvem PČOV Točná severozápad. Jedná se o přestavbu soukromé čistírny odpadních vod, která je umístěna na severozápadním okraji Točné a v současnosti čistí splaškové vody pro blízký obytný soubor. Výhledově toto řešení nevylučuje možnost připojení na centrální systém.

Toto hledisko respektovala i Rada MČ Praha 12, když ho svým usnesením ze dne 7. 9. 2015 podpořila. Uložila zároveň starostce Daniele Rázkové seznámit s vybranou variantou radní hl. m. Prahy Janu Plamínkovou, která má věc v kompetenci a může realizaci projektu posunout na vyšší stupeň. Setkání starostky s J. Plamínkovou proběhlo 23. září za účasti zástupců občanů Točné a odborných pracovníků radnice. Dojednal se další postup, který by umožnil variantu přestavby stávající soukromé čističky odpadních vod v severozápadní části Točné a napojení přinejmenším všech současných točenských obyvatel.

Výhodou je rychlost realizace a nezávislost na navržené oddílné kanalizaci. Limitujícími podmínkami jsou soukromé vlastnictví pozemku, nestálost průtoku vodoteče, odvod přes přírodní rezervaci Šance, a navýšení nákladů kvůli nutné přestavbě současné ČOV. Náklady se pohybují kolem 30 milionů korun.

Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 říjen 2015  

Když jsem byla malá, chodila jsem s tátou na dostihy do Chuchle. Sázeli jsme s oblibou dvě koruny na pořadí na outsidery. Vybírali jsme koně, kteří se nám líbili a kterým jsme věřili, že vyhrají. Výhra je v těchto případech výrazně vyšší.

Nedávno jsem já sama byla označena za outsidera. Prý nejsem v Praze známá, tvrdil průzkum agentury Phoenix Research, kterou deníky jinak příliš necitují. Agentura se totiž ptá jen přes internet. Výsledky jejího měření nejsou tedy příliš spolehlivé a její reputace není také vysoká jako u jiných, mnohem známějších agentur.

Položila jsem si ale otázku, je-li to, že je člověk znám, tou požadovanou kvalitou, kterou ode mě obyvatelé dvanáctky čekají. Myslím si, že jim vůbec nebude vadit, když budu méně vidět. Asi jako Hopkirk z kultovního seriálu Randall a Hopkirk. Ale práce mého týmu bude vidět. A to po změnách, které jsme za naši koalici Změny pro Prahu 12, ANO a ČSSD občanům slíbili a které od nás očekávají. Jeff Randal a Marty Hopkirk mi vytanuli na mysli jako dobrý příklad, protože Jeff by bez toho druhého sám snad nic nevyřešil.

Normálně bych si průzkumu nevšímala, kdyby zpráva o něm nebyla otištěna v deníku Metro, které se dostane do ruky skoro každému Pražanovi. Průzkum nevypovídal nic o tom, jak která městská část vzkvétá a jaký na tom mají jejich starostové podíl. Ptám se, jakou vypovídací hodnotu o mé práci má, zda mě znají lidé z druhého konce Prahy?

Článek v Metru pomáhal politikům, kteří už dlouho působí v politice a někdy nejen v té komunální, ale i v celostátní. Průzkum znevýhodnil starosty – nováčky a dal bonus těm, kteří jsou v některých případech možná více známí tím, že se řeší, co dělali před listopadem 1989, nebo že získávají politické body populistickými té- maty protiimigrační politiky. Nechci si ani vydobýt známost za cenu toho, že se o mně bude po Praze říkat, že plýtvám veřejnými prostředky jako některý jiný – veřejně známější – starosta. Co Metro v článku o průzkumu zamlčelo, je fakt, že „staré známé“ tváře politiků nemají v některých případech zrovna dobrý poměr mezi kladným a záporným hodnocením – na rozdíl od nováčků, kteří jsou po Praze známi možná méně i díky tomu, že se nepřipletli do žádné „levoty“.

Vážím si toho, že mi lidé, kteří mě znají, věří. Je to pro mě důležitější, než aby mě znali ve všech městských částech. Mimochodem při srovnání poměru mezi kladnými a zápornými hodnocením jsem podle průzkumu přijímána jako starostka naopak nejpozitivněji spolu s Janem Čižinským z Prahy 7 a Jiřím Štylerem z jedenáctky. Tohle už ale autoři průzkumu při jeho interpretaci, ani média, jimž stálo zato o průzkumu psát, nezohlednili. Mimochodem, objektivní hodnocení radnice nemůže zahrnovat jen práci starosty.

Byla jsem zvolena za Změnu pro Prahu 12 a mí kolegové z týmu za Hnutí ANO a ČSSD hlavně proto, abychom řešili problémy života občanů v Praze 12. Mě jako starostku a můj tým, tedy koalici, budou občané hodnotit podle toho, co pro ně, možná až v dlouhém časovém horizontu, uděláme a jak jim to zlepší život v Praze 12. Sofistikované průzkumy, které nejsou vedeny adresně na občany Prahy 12, o tom nemůžou říci nic.

Jsem zde, abych hájila zájmy občanů Prahy 12 a to i proti zájmům okolí naší městské části, protože jen občanům Prahy 12 budu skládat účty za její stav na konci funkčního období. Jsme na radnici tým Změny pro Prahu 12, hnutí ANO a ČSSD a naši práci dvanáctka vidí. Ostatně o ní každý měsíc informují tyto noviny a nepotřebují k tomu žádné nevěrohodné průzkumy.

Daniela Rázková, starostka Prahy 12 (Noviny Prahy 12 září 2015)

Jako o „šíleném“ se o projektu NeoRiviéra v areálu někdejšího cukrovaru psalo už před lety; tehdy zahrnoval 4 mrakodrapy o 35 patrech. Mohutný odpor veřejnosti sice věc v téhle podobě zastavil, nicméně v červnu 2010 přijala tehdejší Rada se starostou Hánou v čele usnesení, které otevřelo dveře nové, rovněž obludné fázi F. Aktuálně má podobu osmipatrových bytových domů plus jeden patnáctipatrový navrch se 300 byty celkem a zahrnuje i administrativně obchodní objekt.

Že se stavět skutečně bude, stvrdil 3. 8. 2015 magistrát, když zamítl odvolání městské části Praha 12 proti stavebnímu povolení fáze F. V důsledku toho napsal představitelům Prahy 4 a 12 Ing. Tomáš Papáček ze spolku Přátelské Lysiny. Vyjmenoval i další projekty na území obou městských částí a spočetl množství budoucích bytů na 2000! „Věřím, že zástavbu podél Vltavy zařadíte mezi své priority a napomůžete tomu, aby byla vhodným způsobem korigovaná a usměrňována… Netvrdím, že jsme schopni investorům cokoliv diktovat, ale něco by se snad uhrát dalo,“ píše Ing. Papáček. A současné vedení radnice se skutečně snaží „uhrát“ maximum… Na základě jednání MČ a místních obyvatel se společností Skanska tak vzniká dohoda, zavazující Skanska reality k vybudování  53 parkovacích stání v (nově pojmenované) ulici Rorýsová, a to výhradně pro stávající obyvatele panelových domů v ulici K Vystrkovu a nikoliv pro nové obyvatele. Městská část zároveň jedná i s developerem Horizon Holding o zbudování dalších parkovacích stání v této lokalitě, aby tak nahradil parkovací místa, o která obyvatelé s novou výstavbou přišli. Dohodu se obě strany chystají stvrdit smlouvou. Práce na tomto díle již byly v srpnu zahájeny a jako provizorní parkování je zdejším obyvatelům aktuálně k dispozici oplocená plocha s 61 parkovacími místy.

Rázný postoj zaujala MČ také v rámci procesu EIA k dalšímu projektu – Riverpark Modřany, když Rada doporučila snížit výšku staveb o 5 podlaží. Požaduje rovněž vybudovat občanskou vybavenost, odpovídající počtu nových obyvatel včetně mateřské školy pro 120 dětí a v případě realizace podchodu pod železniční tratí zajistit i během výstavby plně funkční protipovodňovou ochranu. Z dalších požadavků Rady pak ještě zmiňme návrh a realizaci odpovídajících kompenzačních opatření proti překračování hlukových limitů v chráněném venkovním prostoru staveb. Požadováno je i zpracování pohledové studie od severu a posouzení krajinného rázu při pohledu z ulice Modřanská a také od Vltavy.

Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 září 2015