Modřanské noviny

Místostarosta Zbyněk Boublík je dosti netypickým politikem. „Mě nefotografujte,“ brání se třeba při akcích na veřejnosti na rozdíl od většiny lidí, působících v politice. A pokud ho situace nenutí tvá- řit se ustaraně, mívá laskavý a usměvavý výraz. O to více může překvapit, jak razantně dokáže vystoupit, když si to situace žádá.

Zdroj foto : www.praha12.cz

Verbální obratnost si důkladně procvičil v době, kdy pracoval jako tiskový mluvčí. Má za sebou ale i zkušenost s prací novináře v našem radničním periodiku. Nejprve do dřívějších Modřanských novin přispíval jako externista, než se na pět let stal jejich redaktorem. Zkušenost má ale i z úřednických pozic na pražském magistrátu.

A nejen, že je atypickým politikem, odmítá i formulaci, že „vstoupil do politiky“. „Spíše jsem jako občan vstoupil do veřejného života,“ upřesňuje. A proč se tak rozhodl? „Zajímáš se o svět a nevíš, co se děje kolem tebe,“ řekl si ve dvaadvaceti (dnes je mu dvaačtyřicet). Proto se coby obyvatel Komořan začal více zajímat o komunální dění. V roce 2003 už působil v jedné z radničních komisí, o tři roky později se jako bezpartijní stal poprvé zastupitelem.

„V roce 2014 jsem zvažoval, zda převzít zodpovědnost na plný úvazek,“ vzpomíná na dobu, kdy dostal nabídku stát se místostarostou. Resort, který na sebe nakonec po volbách vzal, přitom patří k těm nejnáročnějším – školství (a sport), kultura a sociální věci. Tedy to, co se nějakým způsobem dotýká úplně každého: dětí i rodičů, mladých i starých, zdravých i nemocných, sociálně slabých i lidí zajištěných… Proto kdyby chtěl člověk popsat místostarostu Boublíka v nějaký pro něho typický okamžik, nemohly by chybět dva prvky – jak spěchá a telefonuje…

Červen (podobně jako září) je z hlediska kompetencí Zbyňka Boublíka tak trochu „jeho měsíc“. Počasí přeje sportovním akcím, oslavám Dne dětí, končí školy, školky… – a on by měl být všude přítomen. Třeba na Dnu dětí, pořádaném Domem dětí a mládeže Monet pod záštitou naší městské části… Nebyl by to ale Zbyněk Boublík, kdyby oficiální zahájení zábavného odpoledne nevyřešil dvěma srdečnými, leč stručnými větami. Na atrakce natěšení návštěvníci to ocenili o to větším potleskem.

Když člověk nevidí záplavu každodenní standardní úředničiny a neustále narůstající agendy, všechny ty rady, porady, komise, projekty, které je potřeba řešit, a mnoho a mnoho dalšího, snadno by právě v červnu mohl podlehnout dojmu, že tenhle resort je samá radost a zábava. Vždyť nejrůznější Dny dětí v městské části střídá třeba Sportovní den mateřských škol Prahy 12 anebo předávání cen při baseballovém turnaji Supercup 2016 a zakončuje ho nekonečno úsměvů v poslední den školy. Kdyby to bylo alespoň ze setiny tak snadné, jak to vypadá…

„Mohl bych vyjmenovávat, co bych si přál jako místostarosta uskutečnit. Praha 12 potřebuje například navýšit kapacity škol a školek, zaměřit se na další rozvoj ambulantní i terénní pečovatelské služby, více podpořit a rozšířit sportovní aktivity, chybí nám dům pro seniory…,“ vypočítává Zbyněk Boublík alespoň zlomek z toho, co mu z jeho resortu nejvíce leží na srdci. „Lidi ovšem nezajímají přání politiků, ale výsledky jejich práce,“ uvědomuje si zároveň, „a řada těch úkolů je přitom i dlouhodobých. A tak doufám, že budu mít co předat svým nástupcům,“ říká s klidem člověka, který nelpí na kariéře politika.

Ivana Hudcová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Praha 12 získá na Novou radnici od hl. m. Prahy bezúročnou půjčku 250 milionů Kč. Finanční prostředky za tímto účelem začne Praha 12 čerpat v roce 2017. Půjčku schválili pražští zastupitelé v červnu.

Stavba Nové radnice MČ Praha 12 se blíží. Náklady na získání nové budovy radnice se odhadují na 470 milionů korun včetně DPH. Z vlastních zdrojů MČ Praha 12 dokáže pokrýt 220 milionů Kč, zbývajících 250 milionů korun získá právě v rámci bezúročné půjčky od hlavního města.

MČ Praha 12 bude bezúročnou půjčku od města muset vyčerpat nejpozději do roku 2022 a od roku následujícího ji začne hlavnímu městu splácet; poslední splátka by měla odejít v roce 2036.

Pokud vše půjde podle plánu, měla by být smlouva se zhotovitelem uzavřena do konce letošního roku. Samotná stavba Nové radnice by měla po získání a zpracování všech potřebných dokumentů a povolení začít v roce 2018. Sloužit veřejnosti by nová radnice měla už od roku 2020.

V současné době Úřad MČ Praha 12 sídlí v sedmi budovách v pěti různých, od sebe značně vzdálených lokalitách. Některé z budov jsou za hranicí technické životnosti a v havarijním i hygienicky nevyhovujícím stavu. Jejich provoz je ekonomicky neefektivní a prostory nesplňují požadavky na výkon agend veřejné správy.

Ivana Karhanová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Slovo komunita pochází z latinského cum (spolu či mezi sebou) a munere (darovat). Její členy charakterizuje sdílená vzájemná interakce, vycházející ze společných potřeb nebo zájmů. I když s rozšířením internetu vznikají například i komunity na diskusních fórech, každá skutečná lidská komunita je vždy založena na nenahraditelném vzájemném fyzickém kontaktu více živých lidí.

Za minulého režimu se projevovala snaha komunitní činnost likvidovat. Nebyl zájem na tom, aby se lidé sdružovali mimo dohled oficiálních struktur. Synergie, vznikající spojením aktivit lidí v místních komunitách, nebyla vítaná. Současný trend je naštěstí opačný. Stát nemůže zvládat veškerou šíři problémů a dostatečně pokrýt všechny aspekty života lidského společenství. Spoustu mezer v tomto směru však dokážou zaplnit právě komunitní centra. Jejich existence navíc skýtá šanci vytvořit prostor i pro větší akce.

Je proto dobrou zprávou, že Rada městské části Praha 12 schválila v uplynulých dnech smlouvy o partnerství k projektu „Vznik kulturně komunitního centra K Dolům“. Stalo se tak v rámci Operačního programu Praha – Pól růstu ČR. Projekt si získal přízeň i mezi opozičními zastupiteli a včetně finanční podpory ze strany městské části ho proto následně podpořilo také zastupitelstvo. Otevírá se tak možnost získat na centrum prostředky z evropských fondů. Hlavní město Praha ostatně samo před časem vyzvalo městské části k předkládání podobných projektů. Těch je totiž obecně nedostatek, takže část peněz, na ně určených, zůstává bohužel nevyužita.

Za účelem vzájemné spolupráce na zmíněném projektu uzavírá naše městská část smlouvy s těmito partnery: Mateřské, rodinné a komunitní centrum Balónek, Rodinné centrum Komůrka, Senior fitnes, SPEKTRA – výrobní družstvo nevidomých, Polovina nebe o.p.s., AGENTURA PROVÁS, Proxima Sociale o.p.s., SPORTOVNÍ KLUB MODŘANY a Sociální služby městské části Praha 12. Neznamená to přitom, že by byl do budoucna uzavřen přístup ke spolupráci dalším subjektům. Platí ovšem, že z této spolupráce nevyplývá nárok na žádný finanční příspěvek.

Už samotné názvy současných partnerů projektu přitom naznačují, že ve vznikajícím centru se budou sdružovat obyvatelé dvanáctky od nejmenších dětí, přes postižené či sportovce začínající z ulice až po seniory. Komunitní centrum naproti Areálu Na Zvonici v domě bývalé školní družiny by mohlo začít zájemcům sloužit v roce 2017.

Ivana Hudcová (Noviny Prahy 12 červenec – srpen 2016)

Reakce na „Okénko zastupitele Bořivoje Kůly“

Bez veřejné sbírky, kterou rada městské části vyhlásila, by křížová cesta u modřanského kostela nebyla. V radě její realizaci podpořili zástupci všech koaličních stran. Jsem tomu velmi ráda a neřeším, kdo je z koalice věřící a kdo nikoliv. Je to soukromá věc každého člověka.

Projekt jsme převzali od minulého vedení a zrealizovali jsme jej nad rámec stanoveného rozpočtu. Přidali jsme další prvek, jež v něm chyběl: křížovou cestu. Troufám si říci, že výsledek je zdařilý. Jezdí se na ní dívat návštěvníci z celé Prahy.

O zásluhách předešlého vedení je řeč také na informačních tabulích v samotném areálu zvonice.

Bohužel, co se týká křížové cesty, ta byla v projektu zmíněna jen na papíře. Neměla rozpočet ani žádnou vizualizaci. Tak jsme na dokončení této zformulované myšlenky pracovali s partnery projektu. Zejména s paní Miladou Vernerovou z modřanské charity, jež s návrhem sochaře Miroslava Beščece na podobu křížové cesty, přišla. Její ideu a výběr umělce jsme v radě podpořili.

Peníze na umělecké dílo byly vybrány během tří měsíců v požadované výši od 48 velkých dárců a dále od stovek drobných dárců, kteří přispěli do pokladničky. Zde je také velká zásluha jak křesťanského společenství v čele s Miladou Vernerovou, tak i Rady městské části, která se nebála zvolit netradiční cestu veřejné sbírky.

V  žádném případě si nepřivlastňujeme dílo někoho jiného. Máme vlastní viditelné výsledky práce a předkládáme je – jak vyplývá z naší veřejné funkce – každý měsíc v tomto listu.

PhDr. Daniela Rázková (Noviny Prahy 12 červen 2016)

V den sedmistého výročí narození Karla IV. jsme zasadili na modřanské vinici hlavy silvánského zeleného vína.

Jak jsem se dozvěděla, od této odrůdy lze očekávat aromatickou vůni s kořeněným tónem, s plnou chutí a svěží kyselostí. Nebylo možné při tom výběru nevzpomenout na známou českou Romanci o Karlu IV. od Jana Nerudy. Tam popisuje hodování Karla IV. a Buška z Velhartic, při níž si nechává král přinést české víno. Při prvním ochutnání se král rozčiluje nad jeho trpkostí a nejdříve Čechům spílá, že z burgundské révy udělali kyselou peluň. Nicméně ochutnává znovu a zkoumá chuť vína. Nakonec rozradostněn nechává dolít číši a nachází ve víně zalíbení: „To víno má svůj zvláštní ráz: zprvu trpké, ale milé zas…“

Inspirovali jsme se a ochutnávali též. Jsou akce, na kterých je člověku dobře. S lidmi a s příjemným místem vinice s nejstarším domkem v naší čtvrti. Jak vybízel Miroslav Horníček v Listech z Provence: najděte si čas a zastavte se. Podívejte se na velikána naší historie a zavzpomínejte, čím si prošel, co stihnul a co po něm zůstalo: silná etapa české i evropské historie a diplomacie a v Praze Nové Město pražské, neb byl skvělým urbanistou, dále zachráněný Pražský hrad a řada sakrálních staveb, neb byl zbožným člověkem, Karlova univerzita, neb byl intelektuál a dbal na dobré vzdělání, ale také víno, ženy, zpěv, jak známe z oblíbeného příběhu Noc na Karlštejně.

Mám oblíbenou knížku od Robina Sharmy, kterou není od věci si přečíst. Jmenuje se „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ Na to, že jednou zemřeme, je třeba pamatovat. Aby po nás něco smysluplného zůstalo, co nás přežije. Třeba po nás, co jsme slavili na vinici, zůstanou vinné révy a já pokorně doufám, že stihneme více.

Buďme činorodí, hledejme své povolání, jsou totiž mnohé možnosti, kde můžeme věci posunout kupředu. V tom ohledu nám je Otec vlasti skvělým příkladem, a i když má „zásluhu“ také na mnohých chybách, to dobré zůstalo v našich hlavách. Pro příští pokolení máme čerstvě zasazené hlavy silvánského vína. Třeba proto, abychom zůstali ve chvilkách, kdy jen tak spočineme, zlehka nad věcí.

PhDr. Daniela Rázková, starostka (Noviny Prahy 12 červen 2016)

17. května 2016 byla u Městského soudu v Praze zrušena úprava územního plánu v ulici Vazovova. Soud trvá již od roku 2011. Naše městská část v tomto řízení vystupovala jako vedlejší účastník a byla na uvedeném ústním jednání zastupována starostkou PhDr. Danielou Rázkovou.

Zdroj foto : Mapy Google

Starostka vyjádřila při jednání zájem ochránit obyvatele Prahy 12 a poukázala na skutečnost, že občané původně nebyli se změnou v roce 2011 seznámeni. Zopakovala také, že Praha 12 je proti vydání územního rozhodnutí v takovém objemovém rozsahu, požaduje snížení stavby a navýšení počtu parkovacích stání.

Jednalo se o projednání věci, kdy se aktivní občanka Prahy 12, právně zastoupená advokátem, domáhala proti Magistrátu hlavního města Prahy zrušení předmětného opatření obecné povahy, kterým mělo dojít ke změně kódu míry využití území z C na G. Na jeho základě by se zvýšil objem  Bytového domu Vazovova, jehož investor společnost Blooming, s. r. o. byl rovněž vedlejším účastníkem řízení, avšak s opačným cílem než městská část.

Soud shledal žalobu místní obyvatelky oprávněnou, když konstatoval, že její práva by mohla být dotčena změnou v navýšení počtu osob, osobních automobilů a s tím spojenými jevy, jako jsou exhalace, hluk, zápach či prašnost. Kód míry využití území lze tak v daném případě měnit pouze po projednání Zastupitelstvem hl. m. Prahy.

(red) Novin y Prahy 12 červen 2016

„Všechno, co umím v politice, jsem se naučila ve školce,“ říká Daniela Rázková, vůbec první žena v čele radnice Prahy 12. Jak vypadá pracovní den starostky, oceněné Křišťálovým srdcem pro komunálního politika roku 2015 v kategorii sociální projekt ?

Sešli jsme se před Institutem pro plánování a rozvoj HMP. Ona už měla za sebou schůzku o evropských výzvách na magistrátu. První bod jednání: teky od sprejerů v Modřanech. Starostka by chtěla kritický úsek dostat do správy, nechat vyčistit a upravit. A dostává pro tento nápad plnou podporu.

Druhý bod se týká napojení Prahy 12 na Pražský okruh. Padne znepokojivý odhad: v úseku nové Komořanské projede v budoucnu 28 tisíc aut za den oproti dnešním 10 tisícům na staré Komořanské. Pokud se dostaví obchvat v sousední Písnici, bude to o něco méně. „A víme, kolik aut projede úsekem Písnice dnes?“ zajímá se starostka. Čísla existují, ale na této schůzce nezazní ani po opakované žádosti… Starostka je přesto spokojená: „Číslo 28 tisíc aut za den, které padlo, je pro mě zásadní informace…“

Čeká nás malý oběd. Při francouzské cibulačce se starostka rozpovídá o svých třech dcerách, vyřídí tři pracovní telefonáty a odpoví na několik textovek.

Cestou zpět do Modřan sledujeme betonové plochy označkované nevzhlednými kresbami. Starostka ale již v představách vidí krásně upravené plochy. „Už víme o sociální firmě, která by graffiti zavápnila a území pravidelně čistila. Na upravených místech by se pak mohly vylepovat aktuální plakáty.“ Na řadě je malá zastávka na Obchodním náměstí. „Po třech letech se mi podařilo, aby městské části svěřili tento dům – Modřanská 4,“ ukazuje starostka na domovní číslo. „V přízemí ponecháme obchod a služby a nadzemní patra upravíme na startovací byty. Myslíme hlavně na rodiny s dětmi,“ září.

Do další schůzky zbývá třicet minut, a tak nás řidič zaveze k historickému domu v ulici K Dolům, jehož historie sahá do 19. století. „Městská část nechá zpracovat architektonickou studii celkové rekonstrukce,“ nestihne více dopovědět starostka, protože se jí rozezvučí mobil. K vlastnímu překvapení dostává nabídku kandidovat do Senátu. Po skončení hovoru ukáže na polorozpadlý dům za sebou. „Mám větší výzvy… Třeba vybudovat z tohohle domu komunitní centrum,“ vysvětluje.

Že je odjakživa ženou činu, prokazuje starostka i cestou na jednání v mateřské škole. Nechtěla dát před lety dceru do běžné školky, a tak se spojila se spřátelenými rodinami ve farnosti a založili na začátku 90. Let školku Studánka. „Všechno, co umím v politice, jsem se naučila tady,“ směje se, když procházíme školkou. Nahlédneme i do speciální třídy. Díky ní mohou zdravé děti trávit některé aktivity společně s dětmi s hendikepy. „Vybudovali jsme skvělou mateřskou školu, kde byly integrované děti a rodiče zapojení do aktivit školky,“ vysvětluje. „Když viděl můj manžel tu nespravedlnost, že tak vynikající školka a centrum nemají finanční podporu, takže stačilo, aby jim městská část zvýšila nájemné a školka by skončila, začal se angažovat v politice. Díky tomu jsem si i já uvědomila, že všechna tato zařízení potřebují politiky, kteří jim vytvoří podmínky a budou je podporovat granty. Takže Studánka může za to, že jsem v politice,“ usmívá se starostka.

Dorazily jsme na radnici… Nejprve předá asistentka starostce informace, co vše je vyřízeno a co je nezbytné do večera zvládnout, kterou poštu vyřídit urgentně, kdo z radnice chce se starostkou ještě dnes mluvit… A večer ji čeká setkání občanů s developerem v Modřanském biografu.

V kině sedí více lidí, než se předpokládalo. Developer představí svůj projekt. Pozměnil návrh a vyšel starousedlíkům vstříc. Namísto jedenácti řadových domů bude o jeden méně. Zájmy místních přicházejí na pódium hájit zástupci spolku Klidná čtvrť. Developer se brání, že to on si pronajal sál. Spolek má však souhlas starostky, že mohou k lidem promluvit a ukázat na plátně, co jim na projektu vadí. Tichá čtvrť dokazuje, že ani po vyškrtnutí jednoho řadového domku neřeší projekt řadu problémů. Ačkoli během večera nedokážou dva Modřaňáci své emoce chvílemi zkrotit, starostka závěrem situaci uhlazuje: „Jsem ráda, že byla beseda kultivovaná a slibuji vám, že developer nezíská mou podporu, dokud nenalezne s lidmi přijatelný kompromis.“

Světla v sále pohasínají a většina lidí odchází, několik jich však stojí frontu na aspoň malý rozhovor se starostkou…

Dagmar Edith Holá, zkrácená verze článku, který vyšel v časopise PRO města a obce (Noviny Prahy 12 červen 2016)