V Modřanech jako na hnoji
Modřanské noviny , září 2006
Nevábný zápach udeří do nosu každého, kdo se pohybuje v prostoru za brankou modřanského fotbalového hřiště naproti bývalému cukrovaru. Soukromý pozemek zde má zde pronajatý firma, která se zabývá nakládáním s odpady. Přestože nemá tuto činnost povolenou, denně sem přiváží, překládá a odváží nejrůznější odpadní směsi. A to vše s vědomím odboru životního prostředí zdejší radnice.
Místo pro manipulaci s odpadem je o to nevhodnější, že se nachází mezi sportovním areálema rodinnou zástavbou. Otázka, proč oči odpovědných pracovníků úřadu nic nevidí, zůstává nezodpovězena.
Samostatnou kapitolouje skládka fungující už od roku 1982, která je nad chráněným územím Modřanská rokle naproti libušské observatoře Českého hydrometeorologického ústavu.
Byla vždy trnem v oku obyvatel Modřan, zejména těch, kteří si po léta nemohli otevřít okna svých bytů kvůli prachu, zápachu a unikajícím plynům. Tato skládka měla být už dávno definitivně uzavřena. Místo toho byla již několikrát znovuotevřena, naposledy pod záminkou rekultivace. Opět statisíce kubíků odpadu, prach, nákla_áky a znečištěná vozovka na ulici Generála Šišky.
Současní představitelé radnice tuto skládku vehementně prosazují a urputně hájí všemi prostředky. I za tu cenu, že vydávají neopodstatněná rozhodnutí. Proč si tento hrůzný vřed radnice vědomě a cíleně udržuje, není známo. Že by to byl tak významný zdroj finančních prostředků? Svými rozměry překonala skládka všechna skeptická očekávání. Jako pomník místní politické garnituře zde vznikl odporný novotvar, zcela nepřirozený v zajímavé a geologicky jedinečné terénní konfiguraci této části Modřan. Skládka, kterou je vidět ze všech světových stran, se stala novou modřanskou dominantou. A tak by dnes nikoho nepřekvapilo, kdyby ve znaku Modřan nahradil tradiční homoli cukru symbol právě tohoto obludného molochu. Ale to si snad žádný soudný člověk v Modřanech nepřeje.
Karel Kerouš
Strana zelených, kandidát Změny pro Prahu 12