Modřanské noviny

Je fajn, když trvá láska, naděje, přátelství, pevné zdraví, štěstí, svoboda, mír, dobrá práce, úspěch, tradice, skvělý film, kouzlo, dobrý den…

Horší je, když trvá nemoc, sucho, hrozba útoku, domácí násilí, propad, prokletí, rivalita nebo dieta. Nám na radnici – žel Bohu – také občas něco trvá. V tom případě bývá veřejnost nesmlouvavá. Proč to není hned nebo v krátké době?

Znáte písničku bratří Ebenů „Já na tom dělám“? Slova písničky „už to mělo být. Já na tom dělám, já na tom makám, už to mělo být a ono ne a ne…“ Známe to asi všichni. Někdo to vzdá, ale my s těmi nesnadnými úkoly bojujeme, ať už je to kanalizace na Točné, pronájem hřiště fotbalistům tamtéž nebo sestěhování radnice na jedno místo.

Tu nás brzdí exekuční případ, jenž znemožňuje odstranit hned ostudnou boudu u zastávky Lhotecký les, tu správní řízení, jež se neúměrně protahuje kvůli administrativním procedurám. Často nesmyslným vyjádřením nesčetně úřadů, jež kolikrát se samotnou věcí nemají ani co do činění. Tím mám na mysli budování bezpečného přechodu na Komořanském náměstí, nebo průtahy kvůli firmě, která špatně odvedla svoji práci. Pak musíme zdlouhavě a znovu vyhlašovat výběrové řízení na zhotovitele stavby či vítěze jiné zakázky. Ostatně jak to je v případu rekonstrukce bývalé školní družiny, jež se mění v komunitní centrum již druhé volební období.

Vyhověli jsme v lednu žádosti obyvatele Prahy 12, jenž chtěl znát naši koaliční smlouvu mezi Hnutím ANO, Změnou pro Prahu 12 a ČSSD. Zveřejnili jsme ji. Všichni mají možnost znát naše pravidla hry a cíle. Některé jsme zatím nesplnili. „Sedíme“ na nich přes rok a některé trvají ještě déle. Mezi ně patří také svěření budovy Modřanská 4 magistrátním zastupitelstvem do správy naší městské části. To se k mé velké radosti podařilo v závěru loňského roku, byť jsem žádost o svěření dávala na magistrát ještě jako radní v minulém volebním období. Těší nás, že jednu z budov, jež tvoří Obchodní náměstí, budeme moci opravit a využít k obecnímu zájmu. Zajímavá rozlehlá stavba může ovlivnit i budoucí ráz Obchodního náměstí.

Náš plán stanovený v koaliční smlouvě trvá a pracujeme na všech úkolech pro vás. Přejeme si, ať také trvá váš zájem o věci ve veřejném prostoru, vaše kontrola naší práce a občas i pochopení, že něco trvá déle, než si všichni přejeme.

Daniela Rázková, starostka Prahy 12 (Noviny Prahy 12 únor 2016)

Před pětadvaceti lety se v našem listu psalo o tom, že šestiproudé silnici zvané KOMOKO stojí v cestě několik „maličkostí“, například historické jádro Modřan s rohovým domem u Obchodního náměstí. Právě tento dům v Modřanské čp. 4 byl určen k demolici, aby nebránil novému dopravnímu řešení. Na nátlak lidí po revoluci v roce 1989 se KOmunikace MOdřanská-KOmořanská nakonec modřanskému centru vyhnula.

Budovy, které zůstaly zachovány, patřily hlavnímu městu Praze a byl omezen náš vliv na možnost jejich využití a potřebné údržby. Takový byl i případ výše zmíněného domu, který zasáhla při posledních povodních velká voda, a následně se nedočkal potřebných oprav. Změnit tento stav se proto starostka Daniela Rázková snažila několik roků předtím, než stanula v čele radnice. A v uplynulých týdnech se to konečně podařilo! Pozemek o výměře 1003 m2, zastavěná plocha a nádvoří s budovou, jež je součástí pozemku, tak byl svěřen naší městské části.

Jedná se o jeden z nejstarších domů v Modřanech, navíc rozměrů rozhodně ne zanedbatelných. Půdorys 32,50 x 12,85 m představuje plochu 417,63 m2. To vynásobme třemi, protože stejný půdorys má i 1. patro a podkroví. Objekt je přitom celý podsklepen. V přízemí se nachází 306 m2 pronajatých komerčních prostor, 1. patro nabízí 312 m2 obytné plochy neboli 5 samostatných jednotek různých velikostí, podkroví pak 235 m2, tedy 4 samostatné, různě velké jednotky. Plocha dvora zabírá 281 m2, garáže a kůlny 304 m2.

První zmínka o této původně hospodářské usedlosti z rohu dnešního Obchodního (dříve Tylova) náměstí pochází z roku 1877, tedy z doby, kdy se začal hrát na travnatých dvorcích All England Clubu nejstarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě Wimbledon, kdy se narodil náš slavný spisovatel Viktor Dyk nebo básník a dramatik Fráňa Šrámek. Jde ovšem o zmínku v souvislostech značně pohnutých – stavení, jež v těch časech patřilo zřejmě značně majetnému Josefu Tintěrovi, totiž vyhořelo. Díky tomu vznikl záznam o jeho následné přestavbě roku 1877.

Dům zřejmě dlouho sloužil k účelům pouze soukromým, proto jsme v archívu jen těžko hledali zmínky o jeho minulosti. Ta další pochází z doby o rovných padesát let později a opět se týká přestavby.  Víme rovněž, že současnou podobu vtiskl domu architekt František Kolman.  Byl to především on, kdo v období mezi oběma světovými válkami dodal skrze řadu staveb starým Modřanům ráz, jenž dodnes budí v Modřaňácích tu největší nostalgii.

Nejpozději od 50. let minulého století už dům sloužil obci. Díky tomu víme, že od roku 1959 v něm začala fungovat samoobsluha. Rukou dopsaná poznámka z archivního dokumentu z konce roku 1977 zase zmiňuje kritický nedostatek místa, pro který byla místní lidová knihovna přemístěna do náhradních místností v čp. 4 v ul. Modřanské, „které budou opět provizoriem  až do výstavby kulturního zařízení…“ Ještě že nová situace nabízí možnost konečně skoncovat s jakýmikoli provizorii a navrátit domu něco z kouzla z dob architekta Kolmana.

Ale jaké jsou vlastně plány městské části s tímto objektem do budoucna? Zeptali jsme se na to starostky Rázkové: „Přiložený plánek nikoho nenechá na pochybách, že dům sloužil hlavně k bydlení. Takže kromě služeb a obchodu, které ponecháme v přízemí, počítáme s rozsáhlou rekonstrukcí, kterou si stav domu vynutí. Pak máme záměr upravit nadzemní patra na startovací byty.  Myslíme zejména na rodiny s dětmi. Právě toto využití by mělo šanci dosáhnout na investiční dotace směřující k tomuto účelu. Samozřejmě pokud nám pravidla dotačních výzev umožní rekonstruovat i v této zóně zasažené povodní.“

Ivana Hudcová, Noviny Prahy 12 únor 2016