Modřanské noviny

Reakce na „Okénko zastupitele Bořivoje Kůly“

Bez veřejné sbírky, kterou rada městské části vyhlásila, by křížová cesta u modřanského kostela nebyla. V radě její realizaci podpořili zástupci všech koaličních stran. Jsem tomu velmi ráda a neřeším, kdo je z koalice věřící a kdo nikoliv. Je to soukromá věc každého člověka.

Projekt jsme převzali od minulého vedení a zrealizovali jsme jej nad rámec stanoveného rozpočtu. Přidali jsme další prvek, jež v něm chyběl: křížovou cestu. Troufám si říci, že výsledek je zdařilý. Jezdí se na ní dívat návštěvníci z celé Prahy.

O zásluhách předešlého vedení je řeč také na informačních tabulích v samotném areálu zvonice.

Bohužel, co se týká křížové cesty, ta byla v projektu zmíněna jen na papíře. Neměla rozpočet ani žádnou vizualizaci. Tak jsme na dokončení této zformulované myšlenky pracovali s partnery projektu. Zejména s paní Miladou Vernerovou z modřanské charity, jež s návrhem sochaře Miroslava Beščece na podobu křížové cesty, přišla. Její ideu a výběr umělce jsme v radě podpořili.

Peníze na umělecké dílo byly vybrány během tří měsíců v požadované výši od 48 velkých dárců a dále od stovek drobných dárců, kteří přispěli do pokladničky. Zde je také velká zásluha jak křesťanského společenství v čele s Miladou Vernerovou, tak i Rady městské části, která se nebála zvolit netradiční cestu veřejné sbírky.

V  žádném případě si nepřivlastňujeme dílo někoho jiného. Máme vlastní viditelné výsledky práce a předkládáme je – jak vyplývá z naší veřejné funkce – každý měsíc v tomto listu.

PhDr. Daniela Rázková (Noviny Prahy 12 červen 2016)

V den sedmistého výročí narození Karla IV. jsme zasadili na modřanské vinici hlavy silvánského zeleného vína.

Jak jsem se dozvěděla, od této odrůdy lze očekávat aromatickou vůni s kořeněným tónem, s plnou chutí a svěží kyselostí. Nebylo možné při tom výběru nevzpomenout na známou českou Romanci o Karlu IV. od Jana Nerudy. Tam popisuje hodování Karla IV. a Buška z Velhartic, při níž si nechává král přinést české víno. Při prvním ochutnání se král rozčiluje nad jeho trpkostí a nejdříve Čechům spílá, že z burgundské révy udělali kyselou peluň. Nicméně ochutnává znovu a zkoumá chuť vína. Nakonec rozradostněn nechává dolít číši a nachází ve víně zalíbení: „To víno má svůj zvláštní ráz: zprvu trpké, ale milé zas…“

Inspirovali jsme se a ochutnávali též. Jsou akce, na kterých je člověku dobře. S lidmi a s příjemným místem vinice s nejstarším domkem v naší čtvrti. Jak vybízel Miroslav Horníček v Listech z Provence: najděte si čas a zastavte se. Podívejte se na velikána naší historie a zavzpomínejte, čím si prošel, co stihnul a co po něm zůstalo: silná etapa české i evropské historie a diplomacie a v Praze Nové Město pražské, neb byl skvělým urbanistou, dále zachráněný Pražský hrad a řada sakrálních staveb, neb byl zbožným člověkem, Karlova univerzita, neb byl intelektuál a dbal na dobré vzdělání, ale také víno, ženy, zpěv, jak známe z oblíbeného příběhu Noc na Karlštejně.

Mám oblíbenou knížku od Robina Sharmy, kterou není od věci si přečíst. Jmenuje se „Kdo bude plakat, až tady nebudeš?“ Na to, že jednou zemřeme, je třeba pamatovat. Aby po nás něco smysluplného zůstalo, co nás přežije. Třeba po nás, co jsme slavili na vinici, zůstanou vinné révy a já pokorně doufám, že stihneme více.

Buďme činorodí, hledejme své povolání, jsou totiž mnohé možnosti, kde můžeme věci posunout kupředu. V tom ohledu nám je Otec vlasti skvělým příkladem, a i když má „zásluhu“ také na mnohých chybách, to dobré zůstalo v našich hlavách. Pro příští pokolení máme čerstvě zasazené hlavy silvánského vína. Třeba proto, abychom zůstali ve chvilkách, kdy jen tak spočineme, zlehka nad věcí.

PhDr. Daniela Rázková, starostka (Noviny Prahy 12 červen 2016)

17. května 2016 byla u Městského soudu v Praze zrušena úprava územního plánu v ulici Vazovova. Soud trvá již od roku 2011. Naše městská část v tomto řízení vystupovala jako vedlejší účastník a byla na uvedeném ústním jednání zastupována starostkou PhDr. Danielou Rázkovou.

Zdroj foto : Mapy Google

Starostka vyjádřila při jednání zájem ochránit obyvatele Prahy 12 a poukázala na skutečnost, že občané původně nebyli se změnou v roce 2011 seznámeni. Zopakovala také, že Praha 12 je proti vydání územního rozhodnutí v takovém objemovém rozsahu, požaduje snížení stavby a navýšení počtu parkovacích stání.

Jednalo se o projednání věci, kdy se aktivní občanka Prahy 12, právně zastoupená advokátem, domáhala proti Magistrátu hlavního města Prahy zrušení předmětného opatření obecné povahy, kterým mělo dojít ke změně kódu míry využití území z C na G. Na jeho základě by se zvýšil objem  Bytového domu Vazovova, jehož investor společnost Blooming, s. r. o. byl rovněž vedlejším účastníkem řízení, avšak s opačným cílem než městská část.

Soud shledal žalobu místní obyvatelky oprávněnou, když konstatoval, že její práva by mohla být dotčena změnou v navýšení počtu osob, osobních automobilů a s tím spojenými jevy, jako jsou exhalace, hluk, zápach či prašnost. Kód míry využití území lze tak v daném případě měnit pouze po projednání Zastupitelstvem hl. m. Prahy.

(red) Novin y Prahy 12 červen 2016

„Všechno, co umím v politice, jsem se naučila ve školce,“ říká Daniela Rázková, vůbec první žena v čele radnice Prahy 12. Jak vypadá pracovní den starostky, oceněné Křišťálovým srdcem pro komunálního politika roku 2015 v kategorii sociální projekt ?

Sešli jsme se před Institutem pro plánování a rozvoj HMP. Ona už měla za sebou schůzku o evropských výzvách na magistrátu. První bod jednání: teky od sprejerů v Modřanech. Starostka by chtěla kritický úsek dostat do správy, nechat vyčistit a upravit. A dostává pro tento nápad plnou podporu.

Druhý bod se týká napojení Prahy 12 na Pražský okruh. Padne znepokojivý odhad: v úseku nové Komořanské projede v budoucnu 28 tisíc aut za den oproti dnešním 10 tisícům na staré Komořanské. Pokud se dostaví obchvat v sousední Písnici, bude to o něco méně. „A víme, kolik aut projede úsekem Písnice dnes?“ zajímá se starostka. Čísla existují, ale na této schůzce nezazní ani po opakované žádosti… Starostka je přesto spokojená: „Číslo 28 tisíc aut za den, které padlo, je pro mě zásadní informace…“

Čeká nás malý oběd. Při francouzské cibulačce se starostka rozpovídá o svých třech dcerách, vyřídí tři pracovní telefonáty a odpoví na několik textovek.

Cestou zpět do Modřan sledujeme betonové plochy označkované nevzhlednými kresbami. Starostka ale již v představách vidí krásně upravené plochy. „Už víme o sociální firmě, která by graffiti zavápnila a území pravidelně čistila. Na upravených místech by se pak mohly vylepovat aktuální plakáty.“ Na řadě je malá zastávka na Obchodním náměstí. „Po třech letech se mi podařilo, aby městské části svěřili tento dům – Modřanská 4,“ ukazuje starostka na domovní číslo. „V přízemí ponecháme obchod a služby a nadzemní patra upravíme na startovací byty. Myslíme hlavně na rodiny s dětmi,“ září.

Do další schůzky zbývá třicet minut, a tak nás řidič zaveze k historickému domu v ulici K Dolům, jehož historie sahá do 19. století. „Městská část nechá zpracovat architektonickou studii celkové rekonstrukce,“ nestihne více dopovědět starostka, protože se jí rozezvučí mobil. K vlastnímu překvapení dostává nabídku kandidovat do Senátu. Po skončení hovoru ukáže na polorozpadlý dům za sebou. „Mám větší výzvy… Třeba vybudovat z tohohle domu komunitní centrum,“ vysvětluje.

Že je odjakživa ženou činu, prokazuje starostka i cestou na jednání v mateřské škole. Nechtěla dát před lety dceru do běžné školky, a tak se spojila se spřátelenými rodinami ve farnosti a založili na začátku 90. Let školku Studánka. „Všechno, co umím v politice, jsem se naučila tady,“ směje se, když procházíme školkou. Nahlédneme i do speciální třídy. Díky ní mohou zdravé děti trávit některé aktivity společně s dětmi s hendikepy. „Vybudovali jsme skvělou mateřskou školu, kde byly integrované děti a rodiče zapojení do aktivit školky,“ vysvětluje. „Když viděl můj manžel tu nespravedlnost, že tak vynikající školka a centrum nemají finanční podporu, takže stačilo, aby jim městská část zvýšila nájemné a školka by skončila, začal se angažovat v politice. Díky tomu jsem si i já uvědomila, že všechna tato zařízení potřebují politiky, kteří jim vytvoří podmínky a budou je podporovat granty. Takže Studánka může za to, že jsem v politice,“ usmívá se starostka.

Dorazily jsme na radnici… Nejprve předá asistentka starostce informace, co vše je vyřízeno a co je nezbytné do večera zvládnout, kterou poštu vyřídit urgentně, kdo z radnice chce se starostkou ještě dnes mluvit… A večer ji čeká setkání občanů s developerem v Modřanském biografu.

V kině sedí více lidí, než se předpokládalo. Developer představí svůj projekt. Pozměnil návrh a vyšel starousedlíkům vstříc. Namísto jedenácti řadových domů bude o jeden méně. Zájmy místních přicházejí na pódium hájit zástupci spolku Klidná čtvrť. Developer se brání, že to on si pronajal sál. Spolek má však souhlas starostky, že mohou k lidem promluvit a ukázat na plátně, co jim na projektu vadí. Tichá čtvrť dokazuje, že ani po vyškrtnutí jednoho řadového domku neřeší projekt řadu problémů. Ačkoli během večera nedokážou dva Modřaňáci své emoce chvílemi zkrotit, starostka závěrem situaci uhlazuje: „Jsem ráda, že byla beseda kultivovaná a slibuji vám, že developer nezíská mou podporu, dokud nenalezne s lidmi přijatelný kompromis.“

Světla v sále pohasínají a většina lidí odchází, několik jich však stojí frontu na aspoň malý rozhovor se starostkou…

Dagmar Edith Holá, zkrácená verze článku, který vyšel v časopise PRO města a obce (Noviny Prahy 12 červen 2016)